Přečtěte si zajímavý rozhovor s Čechem, který už pět let žije, pracuje a hlavně dělá urban exploration na Novém Zélandu:

Řekni nám něco málo o sobě.

Je mi 18, mám vysokou urbexerskou a dělám striptéra spolu se svoji šestnáctiletou ženou.

Proč děláš urbex a co se ti na něm vlastně líbí?

Líbí se mi na tom věcí hned několik. Asi záleží na lokalitě, ale víceméně všude je dost velká dávka adrenalinu, ten jak víme je návykový 🙂 Ať už se jedná o jistou dávku nebezpečí při prolézání polorozpadlých objektů (někteří urbexeři mají i stupnice nebezpečnosti, do které si zaznamenávají pro příští průzkum), nebo nebezpečí dopadení majitelem nebo rukou zákona. Mimo jiné si taky myslím, že je v takových objektech, i když polorozpadlých a chátrajících, určitý druh krásy, melancholie a klidu. Člověk na takových místech může pozorovat vývoj a zkázu, Panta rhei. Co jednou bývalo plné ruchu a hlaholu, to se pozvolna mění a příroda si to bere zpět. Pro někoho to může byt šedivá studená barabizna, a někdo v tom vidí plno barev a historie. A proto to dělám.

 Jak ses k němu dostal- tvůj první kontakt?

Těžko říct. Zkoumaní starých, zamčených a normálně nepřístupných míst si pamatuju už od dětství, hned, jak jsme mohli dál od baráku 🙂 I když už před tím jsme objevovali taje sklepních prostorů, prádelen, a výtahových šachet u nás v paneláku. Později blízké okolí, starý sklad JZD plný zrní, nebo tenkrát ještě nedostavěný Kaufland. Ten pocit co cítím při dobrodružství se od té doby asi nezměnil.

A co tvůj nejlepší, nebo nejzajímavější urbex?

Asi toho mám ještě dost, co prozkoumat, ale nejzajímavější byl pro mě asi můj poslední, což je nemocnice, která je uzavřená už skoro 15 let. Nejzajímavější asi proto, že není vůbec zničená, všechno je tam tak, jak to zanechali. Dost vybavení, operační světla v sálech, výpočetní technika, prádelna plná starých obrovských praček, mandlů a jiných atmosférou nasáklých věci. Nemocnice je obrovský komplex budov, hlavní blok má 7 pater. Fyzické nebezpečí není v této lokalitě moc vysoké, což je dané dobrým stavem budovy. Zato adrenalin je dost vysoko, protože aktivní alarm je zde stále funkční, o čemž jsme se už párkrát přesvědčili. Security vozidlo se dostavilo, ale dovnitř tohohle monstra se v noci asi nikomu nechtělo, takže po nějaký době, když utichnul alarm, zase odjeli 🙂

Chodíš radši sám, nebo myslíš že je lepší být ve skupině více kamarádů, a proč?

Jak kdy. Někdy s více lidmi, ať už z důvodu bezpečí, že si můžeme pomoct v případě, že by se někomu něco stalo, nebo prostě že má člověk nějakou společnost. Někdy se ale vydávám na místa sám. Někdy je
to protože prostě nemůžu sehnat nikoho, kdo by se mnou na takové místo šel, nebo se mi zrovna samotnému chce. Někdy nás jde napoprvé víc, hlavně asi pokud se jedná o lokalitu novou a neznámou, kde člověk neví, co tam na něj čeká. Jako například se zmiňovanou nemocnicí. Poprvé jsme tam šli ve třech lidech. Doma jsem ale potom zjistil, že jsem vlastně skoro nic nenafotil, protože člověk je tak nějak víc ve spěchu, když je ve skupině. Takže sem se tam podruhé vrátil sám, a strávil tam asi 6 hodin s foťákem.

Používáš nějakou výbavu nebo, ochranné pomůcky, svítilnu, něco na obranu, pokud fotíš, tak jakou fytotechniku?

Na urbex si většinou beru maskáče (z pochopitelných důvodů) a něco tmavého. Boty s ocelovou špičkou a podrážkou odolnou proti rozpouštědlům, žíravinám a izolované proti elektrickému šoku. Rukavice proti průřezu sklem, nebo něčím ostrým. Jsou zkrácené na palci, ukazováčku a prostředníčku což je výborné kvůli používání foťáku a nemusíte si je pokaždé sundávat. Svítilnu na čelo, s volitelnou sílou světla nebo červenou (Asi je dobré mít jednu záložní, ale zatím ji nemám. Jediný záložní světlo mám na mobilu.). Na obranu mám pepřový sprej, ale poslední dobou si ho s sebou neberu. Kdybych byl doma v Čechách tak si ho asi vezmu, ale tady na Novém Zélandě by to bylo nebezpečnější, protože je tady pepřový sprej nelegální, a v případě že bych byl zadržen policií, tak bych asi měl nakonec daleko větší problém. Foťák mám Canon, důležitý je stativ. Jo a vodu a toaletní papír 🙂

Jak daleko jsi schopný zajít pro to, aby ses dostal dovnitř objektu, který chceš navštívit?

Je to výzva. I když musím říct, že jsem ještě nikdy nerozbil okno, dveře nebo zámek. Docela rád bych se naučil se šperhákem, to se totiž nepočítá jako ničení zámku ne? 🙂 Na druhou stranu, opět, pokud budeme zadržení policií a najdou u nás šperhák nebo jiné nářadí tak je to ihned vloupání a máme zase velký problém. Přelézání plotu, lození po bleskosvodu nebo oknem patří k urbexu a je to běžné.

Měl jsi někdy kvůli průzkumu problém s majitelem nemovitosti, nebo dokonce se zástupci zákona?

Zatím jsem osobně žádný problém neměl. Až na malý incident, kdy jsem se právě chystal lézt skrz plot a přesně v tu chvíli projela okolo policejní hlídka a zastavila mne s otázkami, co tam dělám. Protože jsem měl u sebe foťák a vybavení tak výmluva, že si jenom hledám pěkný výhled na město na fotku, byla věrohodná a příslušník mne nechal v klidu odejit.

Máš svoje stránky, nebo galerii? Existuje nějaký web o urbexu, který rád navštěvuješ?

Stránky nemám, jen pár fotek na FB ale to budu muset změnit. Jinak stránek navštěvuju dost, jako například tyhle Urbex.cz nebo Urbex.co.nz, také caveclan.org což je místní australské fórum. Momentálně mají už i par členů ze Zélandu.

Je nějaké místo které bys moc rád navštívil? Kam se na průzkum chystáš příště?

Je jich pár, moc rád bych se dostal do podzemních tunelů v Aucklandu z první světové války. Je o tom hodně příběhů, ale veřejnosti to přístupný není. Dost z toho je asi ve špatném stavu. Objevil jsem nějaké vchody, ale mají bytelné zámky na mřížích, takže máme hned problém. No a jinak se moc těším, až se zase pojedu podívat domů, protože si myslím, že je u nás o hodně víc lokalit než tady. Máme přeci jenom daleko delší historii než NZ!

Myslíš, že je správný urbex popularizovat, psát o něm a o lidech co ho dělají, zveřejňovat lokace opuštěných míst?

Do určitý míry. Určitě bych z toho nechtěl udělat main stream 🙂 Zároveň je ale dobrý ukázat nějakou tvorbu, ať už fotografie, nebo třeba i poukázat na některý objekty, který by chátrat nemuseli, a který by mohli být dost dobře národní památkou.

Více fotek od Robota na Fcbk.