Protože nás přestává bavit, každému vyprávět o naší exkurzi do Černobylu, rozhodla jsem se pro vás, které to zajímá, napsat report 🙂

Ve čtvrtek 16.5. jsme se odpolko s Klapičem sešli v Ulibicích a vyrazili směr HK, kde nás nabral Fanda do svýho porscháka (citroen xantia napsaná na bezdomovce v Ostravě :-D) a vydali se vstříc zážitkům. Před půlnocí jsme nabrali v Olomouci slečnu ukrajinku a nějakou čivavu, kterou jsme zavezli do Kyjeva. Obě dvě se s námi svezli za 500,- (tím pádem 1000,- k dobru na benzín). Spaní jsme neřešili, jeli jsme nonstop.

V pátek kolem oběda jsme se zastavili ve Lvově v Tunelu lásky (doporučuji navštívit ho v období, kdy se již zelenají stromy 🙂 ), udělali jsme zde pár pěkných momentek a vyrazili za naším cílem – Černobylem!

Na páteční noc jsme zaparkovali mimo civilizaci, kluci mi nechali celý vůz pro sebe a sami si ustlali pod širákem před autem. Ráno jsme se vzbudili vedle hřbitova, vyřešili ranní hygienu a vyrazili vstříc zóně.

Autem jsme objeli část zóny, abychom vyzjistili situaci, kudy nejlépe do zóny vstoupíme. Plot byl místy řešen dost tristním způsobem, lépe řečeno už tam mnohdy vůbec nebyl.

Zaparkovali jsme auto vedle lesa, zamaskovali ho borovicovými větvemi a vyrazili pěšky do zóny.

Zóna se rozkládá na ploše cca 30 x 10 km, na jedné straně je přizpůsobena řízeným exkurzím, na straně druhé je přístupna pouze s povolením, které my jsme nepotřebovali, protože jsme šli na tajňačku.

Kluci už na legální exkurzi byli a chtěli to omrkonout i z jiné strany. Fanda hraje Stalkera, jehož prostředí je zasazeno právě do této „nepřístupné“ části zóny a chtěli vidět především vozový park, který byl v zóně zakonzervován. Když k havárii došlo – touto vojenskou technikou se po zóně jezdilo. Poté,co byla katastrofa „zažehnána“ zde musely tyto vozy zůstat, protože byly radioktivní. Dnes zde však žádný vůz už nestojí a jsou situovány buď jinde ve světě nebo zlikvidovány. Nedaleko tohoto prostoru byly 2 vrakoviště, kde jsme strávili asi 3 hodiny.

Celý den jsme s batůžkama cestovali po okolích a obdivavali jeho krásy. Chodili jsme po vesnicích, prolézali staré domy a vraky, sbírali suvenýry a – zklrátka jsme se velmi dobře bavili. Kluci jsou totiž velcí srandisti a já se s s nima pořád řezala smíchy – Klapič je totiž klasickej, nutno však podotknout – celkem inteligentní – blbeček a Fanda ajťák, který vždy všechno vyřeší takovým způsobem, že to prostě předimenzuje :-D.

Na večer jsme se ubytovali na mezi u lesa, rozbalili karimatky, spacáky, zásoby a bydleli. Měli jsme s sebou plynový vařič, pár konzerv, čínské polévky, těstoviny, litr piva a trochu sena 😀 My si to totiž s Klapičem děláme rádi hezký 😀 Rozdělali jsme oheň, zhodnotili den a šli spát.

Ráno jsme se vzbudili, sbalili a vyrazili dál.

Prošli jsme pár dalších vesnic, potkali pár lidí, kteří zde dříve žili a pracovali a měli povolení. Po obědě jsme se ze zóny chtěli odebrat.

No jenomže – teď to přijde – wait for it 😀 – sme se nechali chytit. V klidu si to štrádujem po asfaltce vedle plotu, že tak za 200 m opustíme zónu a vstoupíme na území, které je možno navštívit zcela legálním způsobem. Jdem, jdem, když tu se otočím a koukám – v dáli vidím mužskou postavu, kterou my evidentně zajímáme. Říkám klukům: „Neotáčejte se, ale někdo za námi jde!“ Přidali jsme tedy do kroku a dělali jakože nic. Otočím se znovu a říkám: „ten pán se přibližuje a má v ruce bouchačku.“ Stále pokračujeme v naší cestě a přemýšlíme, co se stane, až nás dojde. Než jsme to stihli vymyslet, zakřičel na nás abychom zastavili. Uposlechli jsme a čekali, co se bude dít dál.

Tento ochránce radiční bezpečnosti (klasickej policajt s bouchačkou) po nás chtěl pas a povolení. Pas dostal, povolením jsme bohužel nedisponovali. Důkladně si naše doklady prostudoval a vyzval nás abychom ho následovali na stanici. Já si musela ještě po cestě odskočit do lesa na WC, protože jsem měla batoh nacpaný suvenýrama z těch opuštěných domů a hrozilo mi za vynašení čehokoli ze zóny 5 leté vězení 😀

Poté, co jsme přišli na jejich velmi luxusní (:-D samo že kecám) stanici, odevzdali svoje mobilní telefony a vysvětlili důvod svoji návštěvy, nám pánové uvařili moc dobrý čaj. Seděli jsme u nich v kuchyni a bavili se :-D. Mezitím pro nás z Černobylu vyrazili další dva policisté, aby nás odvezli na základnu. Poté, co přijeli, chtěli ukázat obsahy našich batohů. Já jim svůj v tu chvíli už mile ráda ukázala. Zjistili, že nic nevynášíme, nepašujem, naložili nás do auta a jelo se na stanici.

Tady už to začala být celkem dobrá fraška. Zaměstnali jsme dohromady max 16 policajtů a udělali si 16 nových přátel. Po té, co zjistili, že nejsme psychycky narušení jedinci (tedy já že nejsem :-D) , otočili, přestali hrát vostrý a byla zkrátka sranda. S každým z nás sepsali výpověď, my jim na oplátku věnovali pár podpisů, zaplatili pokutu, rozloučili se a byli odvezeni zpět k místu, kde nás chytili.

Na jednoho policajta máme číslo, abychom se, až příště přijedem, ozvali :-). K tomuto číslu jsme také ještě dostali mapu policejních stanovišť, abychom věděli, kudy se příště nepohybovat. Spíš ale stejně zavoláme tomu známýmu, že jsme zase tady a potřebujeme průvodce.

Potrženo, sečteno – bylo to skvělý, moc sme si to užili, pojedem zas a s Klapičem zakládáme cestovku. Pokud nám budete chtít přispět na transportera, můžete, budeme Vám velmi vděční. čú.: 51-7086870227/0100.

Díky, čau

Holu

P.S.: jsme normální lidi, co mají rádi nevšdní zážitky.

P.S.S.: tak možná trochu narušení jsme, ale jenom LIGHT 😀

Fotografie z celé akce naleznete zde.

O nelegálním průniku informovali české Lidové noviny, nebo ruský zpravodajský server Rosbalt