Requiem pro trutnovskou papírnu.

Je pošmourné a vlezlé prosincové ráno. Teploty v Podkrkonoší se pohybují kolem nuly a ranní jinovatka se pod ochranou mlhy odvážně rozlézá po průmyslových budovách někdejšího textilního podniku Texlen na Středním předměstí Trutnova. Řidiči i chodci zadumaně pospíchají za posledními pracovními úkoly končícího roku a ve své mysli se již vidí u svátečního stolu. Zdánlivě předvánoční den jako každý druhý. Až na jednu podstatnou a nevratnou událost, která ve svém důsledku ukončila pětisetletou historii trutnovské papírny, patrně vůbec nejstarší papírny v českých zemích. Mimo to také důležité součásti historie tohoto podkrkonošského města a zárodku průmyslové výroby i zástavby na trutnovském předměstí.

bagr – netvor ničící budovu papírny, foto Michal Vita, Trutnovinky (19. prosinec 2018)/

Z rána 19. prosince 2018 vjel do areálu někdejší textilky Texlen výkonný pásový bagr a svou pneumatickou čelistí se začal lačně zakusovat do stěn staré papírny. Podoben bájnému netvoru – legendami opředenému trutnovskému draku – vytrhával bagr z tělesa papírny cáry plechu, mocné trámy a silné zdi měnil v sutiny. Jako by se mstil Trutnovským za to, že jej kdysi při zakládání města lstí zabili a ještě se svojí „udatností“ a drakovou potupou chlubili na všech pečetích a znacích města. Aby toho pokoření nebylo málo,  filigrány (průsvitkami) se symbolem draka značili své zboží také trutnovští papírníci, a tak pověst o drakově pokoření šířili nejen v kraji pod horami, ale prostřednictvím formanů a obchodníků po celém českém království i do okolních zemí. Mohl si snad trutnovský drak vzkříšený v podobě bagru (a lhostejnosti místních) vybrat vhodnější cíl své pomsty? Nikoliv. Bestia triumphans!

filigrán trutnovské papírny z konce 16. století – v renesančním štítě je havran (nahoře) a drak (dole) z městského znaku

Ponechme pro tuto chvíli stranou představu jednoho z nekonečné řady vzkříšení legendami opředeného trutnovského draka a povězme si krátce o skutečně bohaté minulosti trutnovské papírny.

Papír vyráběný z hadrů a papíroviny vynalezli Číňané v 1. století našeho letopočtu a prostřednictvím Arabů se tajemství jeho výroby dostávalo přes Itálii a Španělsko do středověké Evropy. Kde levný papír poměrně rychle vytlačoval pergamen zhotovovaný ze zvířecích kůží z běžného užívání. Ve střední Evropě začaly papírny vznikat až v pozdním středověku. Poměrně časná zpráva o chebské papírně k roku 1370 je historicky nepodložená a návrh (koncept) privilegia krále Vladislava Jagellonského na povolení papírenské živnosti mlynáři zbraslavského opata z roku 1499 nemusel dospět ke skutečnému vydání, tím méně k výstavbě papírny v témže roce (papírna zde před třicetiletou válkou nepochybně vznikla, jen nevíme kdy). Z těchto důvodů je nejstarší hodnověrnou zprávou o již fungující papírně v Čechách záznam trutnovského kronikáře Simona Hüttela k roku 1505, který se zmiňuje o triumfálním úlovku více jak sáh dlouhého lososa (ano, tehdy českými řekami ještě běžně táhli proti proudu lososi) v Jelení  tůni nad papírnou (…ein grosse laxfohre gefangen, lenger dan ein klafer, in der hischen teuffe oberhalb der papirmill unter dem gehlingen gestaine… ). Protože je papírna výslovně zmiňována také při prodeji panství v roce 1521, není důvodu kronikářskému zápisu nevěřit.

Směrem k současnosti vzrůstá počet zmínek o trutnovské papírně, k nimž se v průběhu 16. století přidávají také první doklady o existenci několika dalších papíren v českých zemích (Frýdlant – před 1516, Staré Město pražské 1524, dvě papírny v Libni 1530 a postupně další). Námi sledovanou papírnu vlastnili zástavní (tj. nájemní) držitelé trutnovského panství, ať již jimi byli místní šlechtici nebo samo město Trutnov. Právě držba panství městskou obcí (poprvé ve 40. letech 16. století) se nejspíše odrazila ve změně papírenské značky tzv. filigránu na produktech papírny do podoby inspirované městským znakem. Značka obsahovala často také počáteční písmena majitele panství nebo zdejšího papírníka, který měl papírnu v té době v nájmu. Nejstarší známý trutnovský papírník se jmenoval Bartel Fetscher a nesporně šlo o člověka s velkým rozhledem, jak bývalo ostatně u papírníků této doby obvyklé (museli mít nemalé technické znalosti a majetek). Pocházel z Ravesburgu ve Würtembersku, kde fungovala papírna již od poloviny 15. století. Později tento činorodý muž také zakládal papírnu v Altbeckern u slezské Lehnice. S frýdladským papírníkem se rovněž soudil o převzatého tovaryše. Tehdejší papírníci se totiž zdaleka nepovažovali za obyčejné řemeslníky, ale svoji práci vnímali jako svobodné řemeslo, a tak se až do roku 1739 téměř nesdružovali do cechů. Není divu, vždyť svůj um a technologické finesy získávali až dlouholetou praxí, a tato tajemství si žárlivě střežili a předávali převážně jen z generace na generaci v rámci papírenských rodů.

V prvních desetiletích své existence stávala trutnovská papírna společně s Prostředním mlýnem a soukenickou valchou přímo pod trutnovským zámkem (přibližně v místech pod dnešní poštou). Odtud ji trutnovská obec v době své správy panství přesunula výše proti proudu Mlýnského náhonu do dnešních míst (kde již před tím stával obilný mlýn), protože její hluk v blízkosti města obtěžoval Kryštofa z Gendorfu, držitele trutnovského zámku a nepřítele měšťanů. Papírna se tak nově nacházela na severním výběžku území, které se rozkládalo mezi řekou Úpou a Mlýnským náhonem, jež se z řeky odpojoval na jezu nad papírnou, a směřoval k mlýnům nacházejícím se hned pod městem. Vodní kola papírny se tak nacházela na západní straně papírny a vlastní papírna se tak rozkládala na jakémsi umělém „ostrově“. Velká povodeň roku 1570 však provalila jez a poškodila papírnu, která se tak na pět let ocitla zcela na suchu, a tedy i mimo provoz. Roku 1580 obnovenou papírnu najal významný papírník Benedikt Frey. Jeho rod původem z Reitling v dnešním Německu ovládal několik významných papíren v Čechách (Stará Hora u Jihlavy, Staré Město pražské a Libeň u Prahy) a dodával papír také pro slavnou tiskárnu Jiřího Melantricha z Aventinu a jeho pokračovatele Daniela Adama z Veleslavína. Roku 1599 trutnovská obec zakoupila od královské komory trutnovské panství i s papírnou „málo vejš na řece Oupavě ležící“ a nadále ji pronajímala.

V poslední třetině 17. století se papírna dostala do soukromých rukou a dědictvím nebo prodejem se na ní vystřídaly celé generace papírníků (Budiger, Peschke, Gärtner, Margott ), což se opět odrazilo ve výrazné změně podob užívaných papírnických značek. Zvláštní zmínky si zaslouží především podnikavý Jan Pavel Margott, původem z Schönsee v Horní Falci. Nedlouho poté, co papírnu převzal, vypukla válka o bavorské dědictví (1778-79), za které se císařští husaři v blízkosti papírny vyznamenali jedním doslova „husarským kouskem“. Provedli zde totiž odvážný přepad pruského konvoje, aby osvobodili dva zajaté žacléřské radní, kteří neměli na zaplacení válečné kontribuce. Činorodý Margott podnik později významně rozšířil a zakoupil blízký Humlův dvůr. Lepenku i papír vyráběl v celé řadě provedení (imperial, royal, poštovní, holandský, kancelářský, konceptní, hrubý a balící) a dodával jej také do Prahy, Vídně i Uher (mj. do uherské dvorské kanceláře).

Trutnovská papírna v době největšího rozmachu – střelecký terč z roku 1843 (Muzeum Podkrkonoší v Trutnově)

Bezdětný Jan Pavel Margott adoptoval a vychoval svého synovce Petra Zecha, kterému papírnu roku 1815 předal a ten ji dále rozvíjel až do své smrti v roce 1846. Přestože se mu dařilo a jeho papírna patřila ke středně velikým (před rokem 1845 vyráběl kolem 500 balíků ročně), vyrostla mu v nedalekém Hostinném velice dravá konkurence. Hornolánovští papírníci Gustav a Vilém Kiesslingové totiž ve zdejším zámku zřídili roku 1835 zcela novou papírnu, kterou již následující rok vybavili technologickou novinkou své doby – papírenským strojem. Šlo o druhý takový stroj v celých Čechách, který vyráběl přibližně 30násobné množství papíru než papírenský mlýn s jednou kádí, a tak konkurenční hostinská papírna dosahovala několikanásobně vyšší produkce (před 1845 na 2 400 balíků ročně). Smrtí Pavla Zecha tak skončila i výroba papíru v trutnovské papírně.

V roce 1849 zakoupil papírnu s okolními pozemky textilní podnikatel Alois Haase a přistavěl k ní svoji druhou přádelnu lnu na Trutnovsku, jejíž více jak 4000 vřeten se rozeběhlo roku 1852 (strojovna pro jejich pohon se nacházela v budově dodnes vystupující z přádelny k severu těsně za papírnou). Bývalou papírnu o dvou podlažích, dosahující tehdy svojí prostornou půdou na sušení papíru do výše střechy nové továrny, adaptoval na obytné prostory a zřídil před ní parčík a zahradu se skleníkem. Rok 1873 přinesl další adaptace a přístavby, přádelna nyní disponovala 17 500 vřeteny.

Haaseho přádelna lnu nedlouho po dostavbě, litografie, poloviny 19. století (Muzeum Podkrkonoší v Trutnově)

Více jak 150 let se v areálu čile rozvíjel lnářský průmysl, jehož poválečné řádky psal státní podnik a po privatizaci akciová společnost Texlen. O tom, že se v areálu textilní továrny nachází někdejší trutnovská papírna věděli už jen zasvěcení lidé a patrioti. Zvláště pracovníci texlenského podnikového archívu, který v jejích prostorách sídlil. V roce 2007 se však uzavřela i tato etapa a celý areál i pobočky podniku v okolních obcích získala developerská společnost. Ta se snažila nevyužívané objekty zpeněžit či pronajmout, v případě dlouhodobého nezájmu od roku 2014 i systematicky demolovat.

Fotografie přádelny (vlevo) a papírny (vpravo) ve stavu před demolicí (stav březen 2016).

Na jaře 2016 hrozila demolice téměř celého areálu a v severní části již probíhala. A to i přesto, že přes jistou omšelost nevykazovaly budovy žádné závažné stavebně-technické problémy. Prostě jen proto, že pro ně aktuálně nenacházelo využití a majitel je vnímal jako pouhou přítěž. Významný východočeský historik, vysokoškolský pedagog a bývalý podnikový archivář prof. Vladimír Wolf a někteří další se tehdy pokusili veřejnost upozornit na to, že cílem demolice nejsou jen tovární haly z 19. století, ale současně i výrazně starší a historicky cenná budova trutnovské papírny. Protože úřední mašinerie již spěla ke stavebnímu povolení demolice celého bloku Horská čp. 52 (tj. přádelny, papírny a přiléhajících objektů vyjma malé vodní elektrárny), pokusil se autor těchto řádků objekt papírny zachránit podáním návrhu na zapsání papírny popřípadě i přádelny jako kulturní památky.

Návrh bylo nutné vypracovat ve velmi krátkém čase a bohužel pouze na základě průzkumu exteriéru budovy (nejcennější klenuté prostory v interiéru budovy nebyly záměrně přístupné). Avšak i omšelá venkovní omítka odkrývala zajímavé detaily – nejen kamenné zdivo do výše druhého patra s celou řadou různých okenních i jiných otvorů a otisků již nestojících budov, ale i kovanou mříž a stopy po otlučených lizénových rámcích pozdně barokního či spíše klasicistního stáří. Vyjma novější střechy (prostornou půdu pro sušení papíru již textilní výroba neměla jak využít) se tak do budovy papírny otiskl celý její historický vývoj, od renesančního jádra v přízemí a prvním patře, přes pozdně barokní či klasicistní rozšíření podniku za Pavla Margotta na přelomu 18. a 19. století až po adaptaci na obytné prostory v době, kdy papírnu pohltil areál Haasovy přádelny lnu. Při vnímání a hodnocení objektu je třeba mít na paměti, že výrobní objekty, k jakým papírny nepochybně náleží, se zpravidla nevyznačovaly zdobností architektonických prvků, jejich historická, architektonická i prostě lidská hodnota leží někde jinde. Nemůžeme je tedy posuzovat stejnými měřítky jako například církevní stavby, musíme u nich klást větší důraz na historický kontext, na technologii výroby a unikátnost propojení lidské práce a stavby samotné. A tyto parametry papírna nepochybně splňovala. Ostatně, kdybychom si fiktivně představili na vlas stejnou demolici o více než dvě století mladšího trutnovského kostela Narození Panny Marie, našli bychom na jeho místě úplně stejné hromady stavební suti neurčitých tvarů …

Díky podání návrhu došlo k zastavení demolice až do vyřízení žádosti. O rok později objekt zakoupil místní prodejce aut a prostory přádelny začal využívat k parkování aut. Je s podivem, že o výsledku žádosti ministerstvo (ne)kultury podavatele nikdy nevyrozumělo. Po přípravách ve vší tichosti (aby nikdo zase nedělal problémy), čímž se zároveň promarnila šance provést řádnou a odbornou dokumentaci stavby, začala 19. prosince demolice staré papírny. O ní se pisatel těchto řádků dozvěděl pokoutně od přátel, desítky kilometrů od „místa činu“, přestože ještě večer před tím nic zlého netuše kráčel ulicemi předvánočního Trutnova. Při návratu na Boží Hod vánoční již na místě papírny stály jen hromady suti, ručně tesaných trámů i kovů. Vskutku milý vánoční dárek.

Mezidobí mezi podáním žádosti a demolicí představovalo vhodnou příležitost, při které si mohli památkáři a urbexová komunita vzájemně výrazně vypomoci při záchraně patrně nejstaršího historicky doloženého papírenského podniku v Čechách. Hledání krásy zmaru za oponou všedních dní v prostorách opuštěného a nevyužitého texlenského areálu totiž přineslo v podstatě jediné fotografie interiérů bývalé papírny před její demolicí. Několik málo z dnešního pohledu nesmírně cenných fotografií zachytilo i interiéry papírny před jejím zánikem. Cenné jsou o to více, že většině odborným pracovníkům nebyl oficiální přístup (záměrně) nikdy umožněn. Co kdyby něco zajímavého a cenného objevili? Bohužel se pisatel těchto řádků pro své zaneprázdnění a bláhový pocit, že ohrožení papírny není až tak akutní, k plánovanému společnému systematičtějšímu průzkumu již nedostal. Těch několik málo fotografií z Diverzantovy pionýrské cesty tak díky unáhleně provedené demolici představuje pouhou ochutnávku toho, co mohlo být, ale nebylo … Čas je nemilosrdný.

DiverZant – fotografie z průzkumu obou budov 2017

Zánik trutnovské papírny bychom měli vnímat také v širším kontextu toho, že během posledního desetiletí došlo k demolici nebo téměř úplné přestavbě všech významných staveb předindustriálního stáří na předměstí Trutnova. A to (je-li mi známo) bez jakékoliv odborné dokumentace, natož jejího zveřejnění. Zmiňme alespoň nejkřiklavější z nich: areál Humlova dvora či výrazná přestavba areálu na Nivách (zde část klenutých prostor zachována v nitru novostavby). Přitom Trutnov pro časté požáry a svůj průmyslový rozmach v 19. století nemá (vyjma kostelů, kaplí a torz sklepení měšťanských domů) téměř žádné stavby z období před rokem 1850. Tím méně takové objekty jako zdejší papírna, které by tak úzce souvisely s pohnutou minulostí města, užívaly jeho znaku a dosud stály ve většině své podstaty. V případě trutnovské papírny je třeba vyzdvihnout její historickou unikátnost jako patrně nejstarší papírny v Čechách, jejíž papírníci stáli u zrodu řady dalších papírem ve středoevropském prostoru i u rozvoje knihtisku a vzdělání. Vedle toho je třeba zmínit i její lokální funkci, kdy představuje nejen první vlaštovku trutnovské průmyslové výroby, ale i zárodek celé okolní zástavby.

Při vědomí této unikátnosti, autentičnosti a historické neopakovatelnosti objektu trutnovské papírny o to více zamrzí, že zainteresovaní lidé papírnu úředně odepsali, aniž vůbec hledali jiná řešení nebo alespoň umožnili odbornou dokumentaci. A to i přesto, že valnou většinu uvedených informací měli k dispozici. Že se podáním žádosti podařilo oddálit demolici celého areálu a nalézt v mezičase využití pro přádelnu je sice chválihodné, avšak tato satisfakce jen těžko může zahnat pachuť po barbarském zničení patrně první papírny v Čechách.

Pisatel těchto řádků sice provedl záchrannou dokumentaci rozvalin papírny a odběr několika vzorků dřevěných konstrukcí k dataci, nicméně dodatečně zjišťované hodnoty stavby (přesněji jejích nepřesně lokalizovaných zlomků) jen zvětšují smutek nad bolestnou ztrátou historicky unikátního objektu. Terénní průzkum potvrdil existenci celé řady konstrukcí (zvláště klenutých vnitřních prostor) datovatelných do 16. století i navazujících konstrukce vzniklé při postupném rozšiřování papírny na přelomu 18. a 19. století.

V současnosti (leden 2019) tak stojí z celého objektu papírny pouze její západní zeď, kterou pohltil masiv sousední přádelny. V něm demolice odkryla přinejmenším dvě kamenná ostění původních oken s patrnými otvory na mříže, torzo schodiště (vše datovatelné do rozmezí konce 16. až počátku 19. století) či druhotně použité kamenné ostění bezpečně datovatelné před polovinou 16. století, kdy byl starší mlýn adaptován na papírnu.

Náběh a otisk klenebního pole v jihozápadním nároží přízemí papírny – okenní nika vlevo patří prvnímu oknu směrem od přádelny (archiv autora)

 

Kamenné ostění jednoho z oken zachovaných v západní stěně bývalé papírny po demolici (leden 2019, archiv autora).

 

Druhotně použité ostění z 20-50. let 16. století zachované v západní stěně bývalé papírny po demolici (leden 2019, archiv autora)

 

Stojí-li na skulptuře dračího mláděte v Dračí uličce napsáno: „Ty ukrutný a hanebný netvore, jsi požehnáním tohoto města a navěky jím i zůstaneš“, pak se mi chce trochu parafrázovat jedno marketingově-turistické heslo Trutnovských. Zdá se totiž, že ve vztahu k vlastní minulosti se toto podkrkonošské město nechovalo podle oficiálně propagovaného hesla „Trutnov – město draka“, ale mnohem spíše jako „město na draka“ 😉


POUŽITÉ ZDROJE:

Antonín JUST, Trutnov známý – neznámý. Trutnov 1991, s. 88-93.

Luděk JIRÁSEK, O papírnách a papírnících. In: Krkonoše-jizerské hory 11/2002, s. 46-47.

Josef KALOUSEK (ed.), Archiv český XVIII., Praha 1900, s. 135, č. 200.

kolektiv, 180 let tradice výroby papíru v Hostinném 1835-2015. Hostinné 2015.

František ZUMAN, Papírna trutnovská. In: Věstník královské české společnosti nauk. Třída filosoficko-historicko-filologická č. 2, 1931, s. 1-26.

[karta papírenského mlýna – trutnovské papírny] http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/4719-papirensky-mlyn

(článek) Texlen Trutnov byl odkoupen za 70 miliónů korun, 12. říjen 2007, <http://www.novinky.cz/ekonomika/124493-texlen-trutnov-byl-odkoupen-za-70-milionu-korun.html>

(článek) Renesanšní papírnu brzy srovnají bagry, bývala pýchou Trutnova, 21. březen 2016,

<http://hradec.idnes.cz/demolice-papirny-v-arealu-texlen-trutnov-f1o-/hradec-zpravy.aspx?c=A160321_2233886_hradec-zpravy_the>

(článek) Papírnu v bývalém Texlenu v Horské ulici posílají bagry k zemi. 19. prosinec 2018 <https://trutnovinky.cz/zpravy/aktuality/2018/prosinec/papirnu-v-byvalem-texlenu-v-horske-ulici-posilaji-bagry-k-zemi/>

(článek) Bývalá papírna, jedna z nejstarších budov ve městě, je demolována. Patří Autostylu, 19. prosinec 2018. <https://trutnovinky.cz/zpravy/aktuality/2018/prosinec/byvala-papirna-jedna-z-nejstarsich-budov-ve-meste-je-demolovana-patri-autostylu/>

Státní okresní archiv Trutnov, fond XXX, kt. 12, ič. 194, situační plán přádelny lnu v Dolním Starém Městě s údaji o funkcích prostor, 1:400, nedatovaný [před 1918].

+ fotografie a zjištění autora při průzkumu exteriérů papírny a jejích destrukcí po demolici.

text: František Iša

One Response to Requiem pro trutnovskou papírnu.

  1. Batik12 napsal:

    To se bude pořád žvanit kolik a co všechno komunisti zničili a tohle nikoho nezajímá

Napsat komentář

Design Downloaded from Free Wordpress Templates | Free HD Wallpapers | Free CSS Website Templates Download