HDR (high dynamic range) se překládá jako vysoký dynamický rozsah a je to technika fotografování a poté editace fotografií. Je to technika celkem nová, ale již velmi oblíbená.

Asi jako každý fotograf jsem HDR ze začátku úplně podlehl, hned jak jsem se jí naučil trochu ovládat. Určitě jste už viděli fotografii krajiny, kde jsou tmavé, dramatické mraky, ale zároveň správně exponovaná spodní část scény, třeba les, plná detailů, nebo tmavou místnost, kde je vidět každý detail a přece okna nejsou do běla přeexponována. To je přesně to, co dělá urbex fotografii urbex fotografií a nic neruší atmosféru, ze které divák cítí tajemno, nostalgii a rozklad. Obecně, čím více detailů na fotografii vidíme, tím více nás zaujme a máme z ní větší radost.

Zdroje světla – okna nebo otevřené dveře a temnější části místnosti jako jsou různá zákoutí, tvoří příliš kontrastní fotografickou scénu, kterou naše oko zvládne zpracovat, ale podstatně hůře s dynamickým rozsahem je na tom čip digitálního fotoaparátu. Proto hrozí, že na výsledné fotografii budou zdroje světla úplně “odpáleny“ (bílý flek bez jediného detailu) a naopak temné části scény budou podexponovány a “slijí” se v jeden černý flek bez detailu a takový obrázek rozhodně není ke koukání. Technikou HDR v praxi tento problém řešíme tak, že fotograf pořídí fotografie tři (někdy i více), všechny tři fotografie jsou rozdílně exponovány – jedna na světla, druhá na střední tóny a třetí na stíny a ty se pak spojí ve fotografii jedinou.

Při fotografování zásadně používáme stativ, abychom se vyhnuli dvojitým okrajům (ghosting). Později v editoru se tyto fotografie spojí a software se o vše postará sám. Nejjednodušší a nejvýkonnější program na HDR je Photomatix, pro pokročilejší pak Photoshop. Zachovat více detailů z obtížně fotografovatelné scény vám také pomůže zvládnout techniku sendvičů (vrstev)  nebo použití přechodového filtru.

Ale pozor! Ne vždy je tato technika nezbytná, někdy je zbytečná a dobrou fotografii třeba i zničí. Zdá se mi, že několik dobrých fotografů HDR používá zbytečně a tajemná atmosféra fotografie zanikne tím, že ukáží až příliš nebo nezvládnou upravit barvy a fotka pak vypadá jako flekatá dětská omalovánka. Chápu, že si tímto někdo buduje vlastní styl, ale vše má své meze. Zvláště program Photomatix posouvá barevné podání fotografie jinam, než byl originál, proto je vhodné na hotové HDR fotografii ještě udělat konečné úpravy.

Myslím, že urbex je o temných tajemných zákoutích, které by si měli ponechat svoji atmosféru tajemství a prostoru pro vlastní fantazii.

Na fotografiích nedostavěné a opuštěné lanovky ve vesnici Omalo v Gruzii, stojící jako pomník sovětskému velikášství,  je několik příkladů HDR fotografií.

Urbex HDR galerie na Flickr.

D.Verzant