V tomto rozhovoru mám tu možnost představit vám člověka, který urbexem přímo žije. Dokumentováním starých budov je posedlý a na svědomí má i pár petic za záchranu unikátních staveb. Řeč je o Lexxovi, kterého možná znáte ze stránek Ohrožené stavby, kde si můžete vychutnat řadu jeho fotografií.

Řekni nám něco málo o sobě.

Je mi 28 let, jsem svobodný, spíše introvert a pracuju v dopravě. Tomuhle dokumentování se s přestávkami věnuju cca 8 let a dá se říct, že dnes už je to posedlost. Neumím si představit, že bych to nedělal. Jinak mě zajímá historie, nejvíc období 2. svět. války, dále ochrana památek, detektoring a jsem „skoro“ členem sdružení na ochranu netopýrů. 🙂

Proč děláš urbex a co se ti na něm vlastně líbí?

Víš, já bych se urbexerem úplně nenazýval. Jednak nemám rád škatulky. A pak, dělám to spíš dokumentačně – pro „zakonzervování“ stávajícího stavu. Není to ani tak pro nějakej požitek z industriálna nebo z dobrodružství, ale spíš ze zájmu o historickou a památkovou hodnotu staveb.

Nebudu tvrdit, že to s urbexem jako takovým nehraničí, ta pomyslná čára je tam hrozně tenká, ale pro mě je ten adrenalin spíš vedlejším účinkem, není to primární věc (samozřejmě tím ale nechci za nikoho mluvit, každý z nás ví dobře sám, proč to dělá). Jinak těch věcí, co se mi na tom líbí, by bylo několik. Ještě než vejdu, začíná se mi před očima odvíjet příběh toho domu. Představuju si, jak vypadal v době, kdy byl v pořádku a měl své majitele. Přemýšlím o jednotlivých místnostech – jak mohly vypadat, k čemu sloužily… Je to takový návrat v čase, útěk z dnešní reality. Ta místa mají i přes svou zdevastovanost stále své kouzlo a byla by škoda je nechat beze zbytku zaniknout. Na fotkách už nezestárnou.

Jak ses k němu dostal? Jaký byl tvůj první kontakt?

Vzpomínám si, že jsme jako kluci lezli do jedněch opuštěných autodílen. Byl to takovej větší areál a mě to tenkrát hrozně nadchlo. Pak už to šlo ráz na ráz – sklepy, spojovačky, „divný“ místa… O pár let později jsme jeli se školou do Terezína a tam už jsem byl jasnej. Ne, že by mnou neotřásla ta nedávná historie, ale samotný vnitřní město má úžasnou atmosféru. Od tý doby jsem se tam musel neustále vracet. Nikdo to tehdy nechápal. Dodnes je Terezín mou srdeční záležitostí a mám pocit, že se nikdy neomrzí – je tam pořád co objevovat a nemám to daleko. 🙂

 Jaký byl tvůj první urbex?

Souvisí zase s Terezínem. Nevím, jestli to byl vyloženě urbex, ale tehdy jsem se poprvé odvážil do místního podzemí. Prolezl jsem množství chodeb, místama i dost daleko, že už jsem se plazil po kolenou a přes množství prachu přestávalo být vidět. Za odměnu jsem tam pak našel 300 let starý nápisy. Když se ale dnes ohlídnu zpátky, byla to ode mě trochu blbost. Dnes už bych tolik neriskoval.

A co tvůj nejlepší nebo nejzajímavější?

Na konkrétní si asi nevzpomenu, všechno se mi to tak nějak prolíná, ale dá se říct, že všechny akce, kde si projdu i vnitřek, jsou nejlepší i nejzajímavější zároveň.

Chodíš radši sám nebo myslíš, že je lepší být ve skupině, a proč?

V drtivé většině chodím sám. Má to svá rizika, ale člověk nemusí spěchat, má klid na focení a líp si vychutná tu atmosféru. Samozřejmě jsou ale místa, kde je každopádně lepší mít někoho s sebou – můžete si tak krýt záda.

Používáš nějakou výbavu nebo ochranné pomůcky, svítilnu, něco na obranu? Pokud fotíš, tak jakou fototechniku popřípadě postprodukci?

Základ jsou určitě pevné boty, jinak na sebe mám maskáče nebo tmavý oblečení, nůž, rukavice, pár náplastí a kapesní baterku. Teď si chci koupit ještě vrhací kotvu. Do podzemí pak přibalím čelovku, vodící lanko, tyčinky s chemickým světlem a občas helmu. Jinak na obranu nosím plynovku a kasr. Poslední půlrok fotím na Canon – zrcadlovku. Postprodukci nevyužívám.

Jak daleko si schopný zajít pro to, aby ses dostal dovnitř objektu, který chceš navštívit?

Aplikuju takový ty běžný věci jako přelézání plotu nebo jiných překážek, nějaký to šplhání… Jednou jsem vysadil okno a zase ho dal zpět. Dost si zakládám na tom, abych nic nepoškodil.

Měl si někdy kvůli průzkumu problém s majitelem nemovitosti nebo dokonce se zástupci zákona?

S PČR zatím jednou, ale spíš to byla jen nepříjemnost; nějakej „dobrák“ je zavolal. Když přišli a viděli, že mám jen foťák přes rameno a nenesu železo, byli celkem v pohodě. Akorát si prohlídli občanku a nechali to být.

Větší problém už tu ale byl, a to s jedním hlídačem v opuštěný fabrice. Když přiběhl, vytáhl pistoli a bez varování začal střílet. V tu chvíli nevíš, jestli má ostrou a hlavou ti lítaj ty nejhorší scénáře. Pak, když jsem cítil jen štiplavej plyn, byla to úleva a mazal jsem ven. Ještě tři dny mi pak bylo, jak kdybych proběhl kopřivama. Jinak samé standardní situace, které tu zná asi každý – občas tě majitel vyžene a tak jdeš o dům dál. 😉

Máš svoje stránky nebo galerii? Existuje nějaký web o urbexu, který rád navštěvuješ?

Mám galerii na Rajčeti a web o všem možném kolem památek a podobných věcí. K mým oblíbeným webům patří ze zahraničí: thelostplaces.com a forbidden-places.net a z domácích chodívám na urbex.cz 😉 + trošku z jiného soudku: Čerstvě teď spolupracuji s weby propamatky.cz a usti-aussig.net.

Je nějaké místo, které bys moc rád navštívil a kam se na průzkum chystáš příště?

Vždycky jsem chtěl jet do Pripjati. Spoustu lidí říká, že už je to profláklý, ale mě to je jedno. V devátý třídě jsem dělal referát o tom, co se tam tehdy stalo a od tý doby mě to hrozně chytlo. Ty okolnosti i to, co se dělo potom… Dodnes je tam cítit kus tý děsivý atmosféry. Jinak teď plánuju jedny podzemní nádrže a pak taky něco v Německu. Snad se tak brzy objeví lepší počasí a volnej víkend.

Myslíš, že je správný urbex popularizovat, psát o něm a o lidech co ho dělaj, zveřejňovat lokace opuštěných míst a proč?

Popularizovat nevím – pořád to bude svým způsobem “undeground“ a něco “zakázanýho“. Jinak psát o něm, např. jako tenhle web, není vůbec špatnej nápad – je tu spoustu užitečných informací, může se tu slejzat určitá komunita lidí a každý si jistě najde, co ho zajímá. Co se týče zveřejňování, nejsem úplně proti. Myslím, že neznámá stavba se nedá rozumně chránit, a že fotky bez jakékoliv, byť sebemenší informace, mají téměř nulovou vypovídající hodnotu. Když se ty stavby stanou neviditelnými, bude to pro všechny a může to tak znemožnit event. záchranu. To mi přijde jako moc definitivní rozhodnutí. Navíc si myslím, že to rozkrádání probíhá určitým tempem stejně, všechno je to proces a asi nikdo nemůže s určitostí říct, jak to místo vypadalo před ním.

Když to vezmu do důsledků, myslím, že stav chátrajících památek v ČR už je dlouho velký problém a mělo by se na něj, spíše než co jiného, poukazovat. Nicméně je pravdou, že člověk by měl s informacemi, které má, zacházet opatrně; např. u podzemí tak nezveřejňuju nikdy. Navíc v poslední době už i já sám u vybraných (zachovalejších) míst nepíšu podrobný lokace (pořád jim ale z důstojnosti chci zachovat své jméno a historii).

Celá tahle problematika je dost křehká a stále se kolem ní vedou vášnivý diskuze. Nevím, u “kovanýho“ urbexera je to asi věc cti, neprozrazovat a mít tak nějakým způsobem navrch, ale to je jen má domněnka. Nechci se pouštět na tenkej led a tak jen řeknu, že já vyznávám jinou filozofii. Dá se říct, co člověk to názor, a tak je to asi v pořádku, nemůžeme být všichni stejní, jen by to chtělo víc respektu.

Koukal jsem, že docela cestuješ. Ta místa na fotografiích si předem vytipoval nebo jsi na ně narazil náhodou?

Od všeho něco. Hodně míst jsem objevil sám, něco je díky typům od jiných lidí a zbytek je náhoda, kdy jedu někam „naslepo“ a čekám, na co narazím. Snažím se mít širší záběr.

Co si slibuješ od svých petic? Myslíš, že v dnešní době lidi zajímá ochrana „starých barabizen“?

Záleží na tom, co si kdo představuje pod pojmem barabizna. Dřív ty domy vypadaly úplně jinak a to jak vypadají dnes, je jen výsledek něčího lajdáctví. Smyslem těch petic je něco špatnýho zvrátit a něco dobrýho naopak zachovat. Je to takovej poslední boj, když už všechno ostatní selhalo. Nečekám zázraky, ale třeba to někoho osloví.

Sbíráš staré pohlednice a fotografie, co tě k tomu vede a kde je hledáš?

Tak různě na internetu, občas je to mravenčí práce. Často u toho sedím celou noc, oči jak angorák… Je zajímavý ty místa porovnávat, jak se časem měnily. Odkrývat to, co zaniklo. Jak už jsem uvedl, na fotkách to nezestárne – ty místa stále zůstanou takový, jaký si je zachytil. A proto to má smysl.

Chceš něco vzkázat lidem, urbex komunitě nebo nějaká otázka, problematika, která tu chyběla a chtěl by ses k ní vyjádřit?

Nevím….světový mír? 🙂

o.s. Lexx-  Ohrožené stavby

Díky za rozhovor. DiverZant.