Nejen na souši ale i pod vodou se skrývá množství opuštěných lidských výtvorů. Lodě, ponorky, ale i potopená letadla, vagony, nákladní automobily, motorky a spousty osobních věcí utonulých pasažérů, jenž pomalu obrůstají korály a klesají hlouběji do písečného dna. Fotografka a potápěčka Edita Fadrhoncová měla možnost některé vraky navštívit a fotografovat, a v tomto článku se s námi podělí o své zážitky.

Egyptská „severní vraková cesta“, kterou jsem absolvovala spolu se svými přáteli, trvala asi týden. Po cestě jsme mimo jiné navštívili vraky lodí Rosali Moller, Excalibur, Abu Nohaz nebo nákladní lodi Thistlegorm, která byla potopena za druhé světové války. Vyplouvalo se z egyptské Hurkády a naší okružní plavbu jsme končili v té samé destinaci, bylo nás dvacet potápěčů a šest členů posádky.

Nejúžasnější ponor byl nejspíš k vraku Salem express, který leží v hloubce třicetidvou metrů. Loď se potopila 15.12. 1991 a při tragédii zemřelo spoustu lidí. Egyptský trajekt se tenkrát vydal na svou poslední plavbu z Jeddahu v Saudské Arábii do Safagy v Egyptě, většina pasažérů byli poutníci, kteří se vraceli z Mekky domů.

Pouhých 10 kilometrů od cíle se loď ovšem střetla s korálovým útesem a po necelých deseti minutách celá zmizela pod vodou, takže nikdo nestihl spustit jediný záchranný člun. Z oficiálně evidovaných 650 pasažérů přežilo jen 180, nicméně podle svědeckých výpovědí na lodi ve skutečnosti cestovalo až 1500 pasažérů, což tuto novodobou námořní katastrofu řadí k těm nejhorším v historii.

Celkem 114 metrů dlouhý vrak dnes leží na boku, takže veškeré vybavení je přesypané na jednu stranu. Zavazadla, boty i jiné osobní věci jsou dodnes roztroušeny na dně všude kolem. K Salemu jsme stihli tři ponory, hlavně kolem poledne kvůli světlu, protože dobré světlo je klíčové nejen pro fotografování.

Focení pod vodou obecně není vůbec jednoduché, protože je zde méně světla, zkreslené barvy a pokud se fotograf neukotví, tak jsou fotografie rozostřné jak s ním vodní masa pohybuje sem a tam. Obyčejně se vrak plavidla po potopení ihned zabezpečí zavařením vchodů, kvůli bezpečí i možným vykradačům – nevím jestli fungují i podvodní vykradači kovů :-). Ponor k vrakům je jen pro zkušené potápěče, ale i ti musí bezpodmínečně dodržovat pravidla vrakového potápění.

Vrakové potápění je ohromně fascinující zážitek, člověk si připadá jako trpaslík vedle několika tisícitunového korálem porostlého obra. Potopené lodě jsou vetšinou němí svědci tragédií a ne každý potápěč si na ně troufne kvůli temné atmosféra, která se ještě stupňuje díky podvodnímu tichu a temnu. Mně však toto potápění nepřestává bavit, je to vlastně adrenalinový sport, který je srovnatelný s potápěním v jeskyních, jenž je také velice nebezpečné.

Autorka : Edita Fadrnoncová

web Edity Fadrhoncové