Tschinkelova vila: Dětská léčebna s temnou pověstí
Z původní slávy i podoby Lesního zámečku, známého také jako Dětská psychiatrická léčebna, zbylo do dnešních dnů jen málo. Výstavná vila z druhé poloviny devatenáctého století, stojící na vyvýšeném zalesněném ostrůvku uprostřed Dubí v severních Čechách, už třicet let chátrá.
Historie Psychiatrické léčebny v Dubí sahá do roku 1865, podle informací z archivu se dá předpokládat, že v té době sloužila jako reprezentativní budova továrníka Antona Tschinkela, který byl výrobcem porcelánu, soudků a zakladatel klimatických lázní. Dopadla však na něj krize osmdesátých let a zkrachoval, poté jeho majetek přešel do konkurzu.
O využití vily do roku 1923 neříká archiv nic. Za okupace pak zotavovna sloužila jako škola. Po válce zde fungovala dětská ozdravovna pro nemocné tuberkulózou, ve které od roku 1952 působil profesor Mudr. Jan Pfeiffer, dnes znám také jako zakladatel moderní neurofyziologické rehabilitace. Přítomnost takové budovy v lázeňském městě vyvolávala obavy. Za zajímavost proto stojí, že byla zřízena místní vyhláška, která určovala, že pacienti se smí zdržovat pouze v budově a v prostorách zahrady. Nesměla totiž být ohrožena návštěvnost lázní. V té době byla pro léčebné účely vyhrazena krom hlavní – vilové – budovy ještě jedna, vedená jako karanténa. Jednalo se o menší jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu, vybavenou několika místnostmi, propojenými dlouhou chodbou. Dnes je tato stavba, stejně jako hlavní budova, v havarijním stavu.
Na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o plnění plánu sítě zdravotnických lůžkových zařízení byla léčebna TBC v první polovině roku 1957 přestavěna na dětskou psychiatrickou léčebnu (úprava pokojů, zazdění některých dveří, rozšíření vodoinstalací, přidání umyvadel a van).
Počátkem šedesátých let začala v tomto ústavu práce s halucinogeny během psychoterapie. Užívané bylo LSD, které se v té době těšilo velkému medicínskému i společenskému zájmu. Diethylamid kyseliny lysergové poprvé vznikl v laboratoři švýcarského chemika Alberta Hofmana v roce 1938 jako lék proti migréně. Do šedesátých let byl tento halucinogen hojně využíván při psychoterapiích, prováděných během léčby drogové závislosti, alkoholismu, schizofrenie, depresí a dětského autismu.
Propagátorem této léčby byl v oné době i MUDr. Stanislav Grof, který údajně podáváním různých množství látky vracel pacienty do kojeneckého a dětského věku, díky čemuž se rozpomínali na zážitky, které se jejich mozek snažil potlačit.
V Dubí je na základě takové léčby zdokumentován případ odrostlého děvčátka, které „v půldruhém roce prožilo velký otřes – její matka se jí pokusila násilně zbavit života utopením. Pod vlivem LSD se na tuto příhodu rozpomnělo a začalo mluvit o strachu z vody a chovat se jako kojenec.“ Díky doprovodné péči lékařky údajně strach u děvčátka ustoupil do pozadí a dítě bylo schopné pochopit svou vlastní osobnost a uzdravit se. Po příchodu okupačních vojsk bylo LSD v medicíně zakázáno.
Status psychiatrického zařízení budovu neopouští ani následující roky, kdy zde bylo zřízeno středisko Psychologicko-psychiatrické praxe, využívající systémového přístupu k rodině. Dětské pacienty během jejich pobytu v léčebně doprovázel někdo z příbuzných. Přítomnost blízkého člověka měla vést k lepší adaptaci na prostředí a pozitivnějšímu přijímaní léčby. Rodinní příslušníci se tu zároveň školili pro vykonávání následné rodinné terapie doma.
V devadesátých letech byl areál léčebny shledán jako nedostačující a příliš nákladný na provoz. Pacienti proto byli přesunuti do zařízení v Hájí u Duchcova. Budova prodělala ještě následnou rekonstrukci, ale od té doby je prakticky nevyužitá. Navíc byla poškozena výbuchem v kotelně. Bývalá psychiatrická léčebna určena k prodeji za šest a půl milionu korun českých je od té doby v havarijním stavu. Zhroutily se střechy a podlahy. Typické točité schodiště, které prostupovalo všemi patry budovy je vážně narušeno a odpadávají z něj jednotlivé schody. Zdi praskají následkem zatékání, přesto je v některých částech – a zejména ve sklepení – dodnes patrné modrozelené vymalování stěn.
Dnes má opuštěná psychiatrická léčebna v Dubí zvláštní nádech tajemna z dob minulých a ponurou pověst. Co se tady doopravdy dělo s malými pacienty během výzkumu omamných látek? Nevíme. Desítky dokumentů z archivu byly po revoluci ztraceny a je jen dohadem, zda během běžné manipulace či záměrně. Podle některých informací se zde používalo nejen LSD, ale také aplikace elektrošoků. Takové postupy se používaly ve čtyřicátých a padesátých letech při léčbě homosexuality a nedá se vyloučit, že by je průkopničtí lékaři dřívější doby nevyužili i zde při léčbě různých duševních chorob. Ovšem, ani potvrdit.
Foto: Theya, Katka920
text: Katka Havlíková
47 Responses to Tschinkelova vila: Dětská léčebna s temnou pověstí
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
zdravim můžete mi prosim pordit cestu k vile ?
děkuji
Cau uz si tam byl????
Když pročítám tento článek, tak mi běhá mráz po tělě. Jako dítě si pamatuji, že moje maminka byla duševně nemocná a tak byla umístěna do psychiatrické léčebny v Beřkovicích. Při jedné návštěvě byla právě po provedeném úkonu elektrošokem a ležela jenom v noční košili, bez jakéhokoliv přikrytí celá studená a jako mrtvá. Nebyla umístěna ani do postele, ale na tom ošklivém vozíku . Když jsem ji chtěla alespoň přikrýt, tak se na mě obořila sestra ať jdu od ní. Když se tam maminka měla ještě jednou vrátit, tak se oběsila. Dodnes toto vidím a to je mi 67 let.
Ježiš tak to je mi líto co se stalo vaší mamince 🙁 to je opravdu hrůza, jde mi z toho mráz po zádech, je to opravdu jak z hororu 🙁
Zajímavé, romanticky strašidelné, až neuvěřitelné. Existuje nějaký skutečný důkaz, že zde dělal Stanislav Gróf experimenty s LSD na dětech nebo je to jenom pohádka typu jedna paní povídala, nebo že to psali někde v bulváru?
byla to experimentální léčba, v tehdejší době úplně normálně prováděná. A našla jsem to ve vědeckým článku. Z bulváru v článcích nečerpáme 😉
Co není ověřené, sice zmíníme, ale dáváme k tomu ta pomocná slovíčka – údajně; prý…
Na základě čeho spojujete Dr. Grófa s dětskou psychiatrickou léčebnou v Dubí a naznačujete, že dělal s pokusy na dětech kromě toho, že sám jako psychiatr v té době experimentoval s LSD?
Propagátorem této léčby byl v oné době i MUDr. Stanislav Grof, který údajně podáváním různých množství látky vracel pacienty do kojeneckého a dětského věku, díky čemuž se rozpomínali na zážitky, které se jejich mozek snažil potlačit.
Vidíte tam snad někde, že je podával on? Je známé, že se podáváním LSD zabýval a dosáhl v této oblasti neuvěřitelných výsledků.
Nespojuji.
Proč tedy věnujete v článku Dr. Grófovi takový prostor, když v životě v Dubí nebyl a podsouváte ostatním, že týral děti LSD? Pan Szpuk správně píše, že s dětmi a LSD pracoval dodnes znávaný psychiatr Petr Boš. Co takhle si některá fakta ověřit a nepsat líbivé polopravdy či blbosti? Údajně přistáli v Dubí marťani…
Když jsem byl v Dubí jako pacient já, působil tam doktor Petr Boš. Na LSD si nepamatuju, ale na něco jako elektrošoky mám matnou vzpomínku: bíle okachlíkovaná místnost, pekelná bolest, v ruce jakési gumové hračky. Podle nynějších fotek tam jsou ty bílé kachle všude v přízemí. Potřeboval bych mluvit s ještě někým, kdo tam byl v té době jako já. Mně bylo na podzim 1966 přesně 6 let.
Nikomu nic nepodsouvám a už vůbec jsem nenapsala, že týral děti LSD. O týrání tu myslím nic psáno nebylo. Přečtěte si prosím ještě jednou pořádně článek. Nikoho nenapadá, nikoho neobviňuje. Pana Grófa si vážím za jeho dosavadní práci a úžasné vystupování v terapeutické oblasti. Je to úžasná osobnost. O Panu Bošovi jsem se dozvěděla z článku, ale hledala jsem osobu, která se u nás (v tehdejším Československu) věnoval studiu terapie s LSD. Našla jsem pana Grófa, který měl několik žáků.
Možná by vás zajímalo, že jsem se později v době dospělosti dostal opět na psychiatrii kvůli závislosti na alkoholu. Bylo to v lednu – březnu 1996. Byl jsem hospitalizován v Plzni na Lochotíně a tam působil MUDr Stanislav Kudrle, žák MUDr Stanislava Grofa. Prošel jsem třikrát aktivně holotropním dýcháním, pětkrát jako sitter. Holotropní dýchání objevil právě Grof, když bylo LSD zakázáno. Tenkrát jsme tam jeho knihy měli k dispozici, abychom věděli, do čeho jdeme. O dýchání píše i MUDr Boš a to zde: http://www.lirtaps.cz/kontexty/Kontext%20VIII%201%201992.pdf
Dobrý den,
pro studijní účely sháníme kohokoliv, kdo byl v léčebně za jejího funkčního období. Tzn pacienty, sestry, lékaře, pomocný personál, rodiče, zkrátka kohokoliv.
Jedná se nám o jakékoliv informace i kusé vzpomínky na léčebnu.
Budu moc ráda, pokud se mi ozvěte. barubaru@cocoproduction.cz
Zdraví
Barbora Cais
Paní Wasmato, kdybyste něco takového zažila, jistě byste to tolik neobhajovala a nezpochybňovala, zkrátka kdo neví, vždycky nejvíc argumentuje zřejmě…
Škoda, že jste tam nepobývala…byste to měla z první ruky a jistě jako doživotní zážitek 🙁
Já tam byl umístěn na dva měsíce na podzim 1966. Staraly se tam o nás řádové sestry. Bily nás, nejtvrdší byla jakási sestra Bonifáca. Rád bych se s ní potkal, je-li ještě na živu. Nic bych jí nevyčítal. Spíš bych si s ní jen popovídal, co ji trápilo. Jednou v noci jsem ji na tamní chodbě potkal plačící.
to jste frajer, že byste jí nic nevyčítal…já potkat takovou nějakou Bonifácu po letech tak nevím tedy…rozhodně bych se jí neptala, co jí trápilo, bych se snažila nedat jí pěstí…
Byla jsem se tam podívat uvnitř a bylo to vážně děsivé.. a jinak je to zajímavý článek 🙂 škoda že se dokumenty o tom ztratily 🙂
My též… bylo to drsné.
No jsem Teplická a v celku mne šokuje co vše se tu dřívě dělo,to už je to vše asi promlčené a tehdejší mudr zřejmě nežijí,ale je vůbec hnus co v celku se tu dřívě dělo,a vše se dobře uschovalo:-(Je mi líto všech kdo měl z dětí co dočinění v dřívější době:-(
Ono to tehdy nebylo nic výjimečného. LSD se používalo k léčebným účelům nejen u nás, ale i ve světě, jako dnes mnohé jiné léky nebo i marihuana. A tato léčba měla i své vyléčené. Droga se podávala v malém množství, jako jakýsi startér procesu. Nikdo děti neládoval až k závislosti 😉 Medicína se vyvíjí a tohle byl jeden s vývojových stupňů…
Děla se větší zvěrstva – lobotomie, elektrošoky, pokusy s morfiem…
A při psaní tohoto článku jsem dospěla k názoru, že to bylo zařízení jako každé jiné. Nedělo se tam nic špatného ani – na tu dobu – neuvěřitelného. Prováděli tam léčebné procesy, v té době normálně užívané. Budova má jen velmi špatnou pověst. Co je na ní pravdy, to se těžko dnes dozvíme. I kvůli tomu, že záznamy prostě zmizely. V Národním archivu šedesátá léta úplně chybí…
Když jsem byl v Dubí jako pacient já, působil tam doktor Petr Boš. Na LSD si nepamatuju, ale na něco jako elektrošoky mám matnou vzpomínku: bíle okachlíkovaná místnost, pekelná bolest, v ruce jakési gumové hračky. Podle nynějších fotek tam jsou ty bílé kachle všude v přízemí. Potřeboval bych mluvit s ještě někým, kdo tam byl v té době jako já. Mně bylo na podzim 1966 přesně 6 let. O MUDr Petru Bošovi se píše třeba zde: http://www.ivavel.cz/texty/Muj_strom_rodinne_terapie.pdf
Z tohoto článku jsem čerpala pro 70. léta v léčebně
Lidi který tam byly se dají dohledat našli jsem 5 lidí s 2 máme domluvenou schůzku 🙂
No paráda, doufám,že rozhovory s těmi lidmi zveřejníte 🙂
Ahoj Matěji, máte-li kontakt na bývalé pacienty z Dubí, ozvěte se mi, prosím, na mail: roman.szpuk@seznam.cz. Byl jsem tam v roce 1966. Díky. Roman
Taky jsem v této léčebně byla jako dětský pacient v osmdesátých letech. Ale moc si toho nepamatuji. A co si pamatuji jsou jen nepříjemné osobní vzpomínky.
Nádherná budova, škoda, že by se už nedala zachránit ani rozsáhlou rekonstrukcí 🙁
škoda spíš, že nesloužila k něčemu hezkému a užitečnému.
Myslím, že pomoc dětem s psychickými potížemi, byl hezký účel. 🙂
Ahoj chtela jsem se jen zeptat je do Dubá u Doks nebo Dubí u Teplic diky
Mám to kousek za barákem 😐 Jeďte do Dubí a hledejte přímo Městský úřad, kde můžete případně zanechat vozidlo.Postavte se zády k MěÚ a na levé straně cca 30 metrů máte vstup do lesa. Je tam brána (v noci zamčená)a do ní vstupte na lesní cestu.Budovu pak nelze minout…
Příště budeme muset k článku přiložit asi i jízdní řád 😀
😀 vypadá to tak 😀
Chtela jsem se jen zeptat,zda byste mi nekdo mohl zaslat,jak se na misto dostanu…tyhle mista me dost lakaji a rada bych se tam podívala driv,nez to nekdo určí k demolici,koupi to a zrenovuje nebo to nedejboze spadne samo… Předem moc diky…
Dostanete se tam autem či autobusem a myslím, že podle jednotlivých indícií v textů vám nalezení místa zabere tak minutku 🙂 GPS: sem opravdu nenapíšu, ale je to tolik profláknuté místo, že vilu nemůžete nenajít 🙂
Hodně zdaru při hledání….
Dobrý den,
zajímalo by mne, zda ještě žijí někteří dřívější dětští pacienti.
Karel
Dobrý den,
Pravděpodobně ano. Ale protože jsou záznamy pacientů tajné a dle zákona nesmí být zveřejněny, nepodařilo se mi nikoho dohledat. Rozhodně to nebyla továrna na smrt 🙂 LSD se tehdy využívalo k léčbě celkem normálně…
Dobrý den,
ano,žijí. Sama jsem se s několika bývalými pacienty setkala.
Tak tam bych se chtela podivat nevim proc ale taková místa me pritahuji maji neco do sebe jsou sice strasidelná ale i fascinujíci, 😉
nemohla bych poprosit o přesnější popis jak se tam dostat? popřípadě když se zeptám místních jak se tam dostat „nebudu“ na sebe zbytečně upozorňovat? … někdy to bývá problem, ale s kamarádkou rády fotíme a tohle je úžasný místo….
přístupné jsou všechny, ale bezpečné ne 🙁
Chtel bych se jen zeptat ,jestli jsou v dnesni dobe jeste vubec nejake mistnosti pristupne?
…je to celé přístupné a nikde žádné zákazové cedule…dejte pozor,je to velmi nebezpečné…budova je opravdu před spadnutím…
zdravim můžete mi prosim pordit cestu k vile ?
děkuji
😯