Příběh Sokolské boudy
Vzdálenou, leč zajímavou historii vzniku Sokolské boudy nebudu opakovat, vše najdete zde a najdete tam i další krásné fotografie a diskuzi k tomuto místu. Pro mě osobně je ale Sokolská bouda ještě o něco zajímavější. Jako malé dítko jsem v nejrůznějších horských chatách a chalupách strávil několik krásných dovolených. Mám z nich plno krásných vzpomínek. Člověk tu rázem najde plno nových kamarádů i první lásky. Stačí si vzpomenout na filmy jako Sněženky a machři. Z takového objektu by se mohlo napsat několik knih příběhů. Sokolská bouda určitě není výjimkou. A je pak zvláštní pocit takovým místem procházet, když píše svou poslední kapitolu.
Sám jsem v Sokolské boudě nikdy ubytovaný nebyl, ale mám kamaráda, který zde strávil celé své dětství, protože jeho otec byl posledním správcem tohoto objektu. V roce 1997 ale boudu koupil nový majitel, který měl s objektem úplně jiné plány, takže otec kamaráda boudu v roce 1999 nuceně opustil.
Další příběh je celkem klasický. Objekt chátrá, ale nepodílí se na tom pouze příroda. Ač exteriér nevypadá nejhůře, interiér je naprosto zdevastovaný a v podlahách jsou několikametrové díry. Na takto odlehlém místě, kam se bez povolení nedostanete autem, takže to nemůže být práce žádných magnetů, je to něco k zamyšlení. Po úspěšné devastaci tedy na internetových stránkách kolují oprávněné obavy, aby Sokolskou boudu nepotkal stejný osud jako Petrovu boudu, čímž by se uvolnil pozemek pro novou výstavbu. Všemu navíc nasazuje korunu prodej z roku 2008 společnosti RODOP, za níž stojí developer Martin Kulík, který se netají tím, že chce boudu zbourat.
Na závěr nutno podotknout, že má objekt velmi unikátní konstrukci a jedná se o jeden z největších srubů v republice, jehož samonosná roubená konstrukce má navíc čtyři patra, což není úplně běžné.
Abyste si mohli příběh Sokolské boudy vychutnat se vším všudy, připravil jsem pro vás přepis kamarádova vyprávění, co se kde nacházelo. Kamarád také poskytl pár dobových fotografií. Jak mé fotografie, tak kamarádovi nejsou v kdovíjaké kvalitě, jsou spíše takové dokumentační, ale k dotvoření atmosféry plně postačují.
„Ten přístavek po levé straně, myslím, že to nechal přistavit táta, když mi bylo tak 6, to byla udírna. Na začátku se tam fakt udily buřty, ale na konci to byl prostě takovej bufet. Vydávalo se dovnitř i ven a fakt to mělo kšeft jako sviňa. Jo, a ten vnitřní prostor byl i skladem prádla…
Ta tři malá okénka uprostřed na boku, to byl náš byt, tam jsme bydleli jako malí…
Prostoru pod tím se říkala kavárna, ale v podstatě to byl spíš bar s parketem, prostě taková diskotéka…“
Na druhém obrázku je plánek prvního patra, aby jste si udělali přesný obrázek, co se kde nachází. Druhé a třetí patro s pokoji je dlouhá chodba středem boudy a na obou stranách pokoje.
„A tohle je přízemí, všechno je to prostor udírny, také bývalý sklad prádla…“
„Tohle je jeden z hlavních vchodů, nachází se vedle udírny na jižní straně v přízemí. Na druhé fotce je severní vchod do boudy, který se nachází naproti recepci v prvním patře. Na poslední fotce je pamětní deska s rokem výstavby boudy nacházející se u schodů severního vchodu.“
„Tohle vypadá fakt šíleně…Každopádně, v téhle chodbě v prvním patře, jak už je vidět na první fotce, byly jak herní, tak výherní automaty. Vzadu je vchod do kavárny, nalevo vpředu schodiště dolů a nahoru, nalevo vzadu je vchod do kanceláře. Kancelář měl táta nejdříve v prvním patře s pokoji, ale pak už ji měl vedle vchodu do kavárny. Ta malá dřevěná místnůstka v pozadí napravo je recepce, dřív byla daleko delší a ty dveře napravo tam nebyly. Těma dveřma napravo se projde do jídelny, kde se většinou stravovaly školní kurzy.“
„Místnost, kde stojí fotograf, je ona jídelna , kde se stravovaly školní kurzy. Vpředu, ta místnost se sloupy, to je restaurace. Na poslední fotografii je interiér oné kavárny / diskotéky.“
„A tohle je tedy samotná restaurace. Na třetí fotce je kuchyň a na poslední je místnost, které se říkalo Formanka. Tam, kde stojí fotograf, jsou dveře do kuchyně. Po pravé straně vidíme vchod do restaurace, vzadu je vchod do chodby s recepcí. Proč se tomu říkalo Formanka nevím, ale byl to prostor, kde se stravoval personál a chodily tam denně i lanovkáři…“
„Tahle místnost, je u vchodu do restaurace, který je vidět v pozadí. Nejdříve to byl nějaký sklad, pak tam byl fotbálek a automaty, jak je vidět na první fotografii. Nakonec tam byl ale pokoj, jak je poznat z poslední fotografie s umyvadlem. Na poslední fotce je cedulka kanceláře. „
„Tady už se dostáváme do patra. Konkrétně tohle jsou záběry z chodby v patře, nevím jestli je to první patro s pokoji nebo druhý patro, taktéž s pokoji, každopádně na dobové fotografii je vidět jeden ze školních kurzů, který se stravoval v jídelně…“
„První fotka je celkem zajímavá. V tomhle bytečku bydlel celou dobu můj kamarád s mámou, se kterým se stýkám dodnes. Tyhle bytečky se nacházely v předposledním patře, kde bydlel personál. V posledním patře, kde byly jen dva bytečky, taky. Na druhé a třetí fotce je takových pár střípků ze druhého patra, který sloužil pro personál…“
„Nejsem si úplně jistej, ale měl by to být pokoj v druhém podlaží nad restaurací a kavárnou. Pokud se tento nachází přímo nad kavárnou, tak tam jsme bydleli my jako mrňousové…“
Jak sami vidíte, stav objektu je velmi špatný a průzkum byl velmi nebezpečný, proto berte tento článek jako takové odtajnění, co že se to uvnitř vlastně nachází. Vstup tam opravdu nedoporučujeme a po shlédnutí těchto fotografií, vás to doufejme ani nenapadne. Ale kdo ví, třeba se dočká opravy a znovu se do ní podíváme, bylo by to krásné pokračování příběhu.
3 Responses to Příběh Sokolské boudy
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
7.7.2017 jsem se byl vevnitř podívat, náhodou jsem na to narazil. Hned při prvním pohledu jsem si řekl, tohle už je klasika, majitel to nechává zchátrat do neopravitelnosti, aby tam mohl postavit nějaké moderní monstrum. Taky že jo.
Uvnitř to vypadá v podstatě stejně jako fotkách v tomto článku. Jen je to promočenější a roste tam víc mechu. Asi jsou na několika místech díry ve střeše, kudy zatéká a v těch místech se propadly podlahy. Přitom by bylo stačilo udržovat střechu, ale o to zjevně už od počátku nebyl zájem.
Druhé podlaží jsem prošel, do třetího jsem jen nakoukl. Výš už jsem si netroufl.
Poslední stopy stavební činnosti jsem našel tak z doby po r. 2000, takže se o to někdo i staral, do koupelen někdo dal nová plastová okna, v třetím podlaží byla i nová dřevěná příčka s dveřmi.
Přikláním se proto také k teorii o záměrném poškození stavby, tedy hlavně narušení střechy na několika místech. Zda interiér poškodil záměrně majitel, je otázka, vzhledem k obrovskému počtu lidí, kteří Černou horou díky lanovce pohodlně projdou, se nabízí i možnost, že nějaká partička mladých raplovitých „horomilů“ v patřičné náladě si vyventilovala své frustrace zrovna tady.
P.S. záchodová mísa v restauraci stojí stále 😀
Děkuji za krásný článek. Fascinuje mě vaše práce, ale nemám náturu, abych to sám dělal. Zajímala mě Petrova bouda, leč jsem již nestihl ji vidět než vyhořela. Spíš právě ona byla impulzem, že mě takovéto budovy začaly zajímat. Sokolskou boudu jsem viděl v mlze začátkem listopadu 2013. Dovnitř jsem se neodvážil. I proto děkuji za příběh a fotografie interieru. Mnoho zdaru.
Jsem rád, že se článek líbí :)! Je pravdou, že návštěvu tohohle objektu může podniknout opravdu asi jen mírně šílená nátura, viz fotografie interiéru. Je jí škoda. O to více mrzí, že nynější stav rozhodně není dílem přírody a zcela jistě ani náhodně kolemjdoucích vandalů (vzhledem k tomu, že je bouda daleko od civilizace, ani se sem nedá jet autem), takže majitel se opravdu činil, už lehce klasická situace.