EN Version

„Pod námi mezitím, jen co bylo vidět skrz kovovou mřížku, padající voda mizela do hlubokých útrob kanalizace. Bylo to odporné a přesto podivně hypnotické. Chtělo se mi zvracet ze zápachu, ale přesto jsem nemohl odvrátit zrak. Přemýšlel jsem, jaké by to bylo, prozkoumat ty špinavé chodby, ale s plnou výbavou a plynovou maskou. V hlubokém a rychlém toku odpadních vod by bylo téměř nemožné se orientovat. Na chvíli jsem pomyslel, že bych si koupil gumový člun a řeku sjel – byl by to takový hnědoodpadní rafting. To vše před tím, než mi došlo, že by to bylo to nejhorší místo pro smrt.“ Tak popisuje jednu z návštěv podzemního odvodňovacího systému britský průzkumník Darmon Richter na svém blogu The Bohemian blog.

Můžeš nám o sobě něco říct?

Jmenuji se Darmon Richter a jsem třicetiletý fotograf, cestovatel a spisovatel. Pocházím z Oxfordu v Anglii, ale poslední tři roky jsem stále na cestách po celém světě. Hledám zajímavá místa k prozkoumání.

Co pro tebe urban exploration znamená? Jak dlouho se jím zabýváš?

Urban exploration je pro mě pohled na svět z jiného úhlu. Nepamatuji si, kdy jsem s ním začal. Řekl bych, že už jako dítě. Vždy jsem lezl po žebřících, zkoušel dveře, sklouzával do malých tunelů a odvodňovacích kanálů. Jediné, co teď dělám odlišně, je, že víc cestuji, lépe plánuji a nosím s sebou foťák.

Proč urbex děláš?

Jsem zvědavý. Snadno se znudím. Potřebuji vidět nové věci, nacházet nová místa, přijímat výzvy ve všech směrech. Líbí se mi vzrušení, které to vyvolává… ať už se jedná o riskování, skrývání se před strážemi, příval adrenalinu z objevování něčeho, co se vymyká každodennímu životu.

Jsi autorem stránek The Bohemian Blog. O čem jsou?

Bohemian blog je prostor, na kterém zveřejňuji všechny mé reportáže z míst. Mnoho z nich je o urbexu. Ale zajímám se i o další zajímavé a nevšední způsoby „alternativního“ cestování – silné zážitky, unikátní festivaly a slavnosti a také reportáže o „temné turistice“. Tato poslední kategorie zahrnuje návštěvy koncentračních táborů, hřbitovů, válečných polí a dalších takových kontroverzních míst.

Na jaké země se specializuješ?

Nemyslím, že se zaměřuji na nějaké státy víc, než na ostatní. Zaměřuji se na specifické oblasti. Navštívil jsem různé země – Bulharsko, Rumunsko, Čínu, Thajsko a samozřejmě prozkoumávám svou domovskou Velkou Británii.

Není těžké si povšimnout, že hojně navštěvuješ státy bývalého Východního bloku. Proč?

Když teď pominu místa, velmi se zajímám o historii a politiku. Fascinuje mě bývalý Sovětský svaz, jako politické a sociální uskupení, které je prezentováno různými originálními hnutí v umění, architektuře a specifickým sociálním systémem. Když Sovětský svaz dospěl ke svému konci, mnoho těch směrů zaniklo s ním. Výsledkem je obrovské množství opuštěných staveb, památníků, zařízení, které reprezentují odlišné chápání událostí ve společnosti. Ilustrují statečné a odvážné tvrzení tehdejšího zřízení. Dnes tehdejší optimismus a futurismus působí v porovnání se skutečností dost ironicky.

Jaký stát je podle tebe nejpřátelštější pro objevování opuštěných míst?

V některých státech je průzkum snadnější, než v jiných. Například jsem zjistil, že v Rusku většinu lidí vůbec nezajímá, co děláte, a jen zřídka se proto dostanete do problémů. Ale řekl bych, že „nejpřátelštější“ je to v Austrálii – lidé, co jdou kolem, se zastaví a zeptají se, co to děláte. A místo toho, aby vás odsuzovali, začnou se zajímat, jak to uvnitř vypadá. Nakonec to vypadá, že je to opravdu zajímá.

Jaký druh míst preferuješ?

Nejvíc mě asi zajímají podzemní prostory – tunely, bunkry, odvodňovací stoky a protiletecké úkryty. Když jdu do podzemí, mám pocit, že se čas zastavil. Užívám si ticho podzemních míst.

Máš nějaké oblíbené místo?

Mám mnoho oblíbených míst, ale několik skutečně výborných průzkumnických zážitků mám spojené s Kubou. Kuba nabízí skvělou kombinaci politických monumentů, opuštěných budov a líné ostrahy. A jako bonus: rum a perfektní počasí dodá zážitkům něco navíc…

Zažil jsi při urbexu něco zajímavého?

Spoustu věcí. První věc, na kterou si vzpomenu, se týká prozkoumávání Byzantských tunelů v tureckém Istanbulu. Potkal jsem místního hocha, který mi ukázal, kudy do starověkých tunelů. Některé z nich jsou navíc používané jako stáje. Bylo divné najít tyto krásně podzemní prostory plné plemeníků.

Zažil jsi nějakou nebezpečnou situaci?

Spousta věcí, které dělám, jsou nebezpečné. Ale většinou je to nebezpečí, které mohu nějak ovládat. Jako například lezení na jeřáby. Když se nahoře pustíte, určitě se zabijete, takže se nechcete pustit. Nemám rád situace, kdy se nemohu kontrolovat. Ale pár situací, kdy jsem byl v nebezpečí, které jsem nemohl nijak ovlivnit, jsem zažil. Jednu takovou jsem zažil v Austrálii, kde jsem se zasekl v kanále, plném jedovatých pavouků. Jeden z nich mě kousl a já si musel ránu rozříznout vyplavit jed. Naštěstí jsem neměl žádnou reakci. Kdyby ano, nechci domyslet, co by se mnou bylo.

Chodíš na průzkumy sám, nebo s přáteli?

Obojí. Může být zábavné jít na průzkum s kamarády. Rád sdílím zážitky, když mohu. Ale nikdy nepromarním příležitost, takže mnohokrát, když mohu vidět něco zajímavého, jsem sám.

Můžeš popsat nějaký svůj průzkum?

Pokud chcete celé vyprávění, je nejlepší podívat se na můj blog. Mnoho zážitků je právě tam. Teď zrovna píšu novou reportáž o prozkoumávání stoky ve Velké Británii. Před pár týdny se v novinách objevil příběh o muži, který viděl ve stoce krokodýla. Takže jsem se rozhodl, že se vypravím na lov krokodýla. Celý den jsem strávil v podzemí, kdy jsem ho v různých částech odvodňovacího systému hledal. Byly to opravdu nádherné, obrovské tunely. Ale krokodýla jsem nenašel.

Měl jsi někdy problémy s policií nebo majitelem objektu?

Párkrát jsem se do problémů dostal. Vlastně jsem byl zatčen v pěti různých zemích. Ale díky bohu jsem zatím neměl žádný vážnější problém. Většinou mají místní autority a majitelé objektů pochopení a vidí, že se nedopouštím ničeho špatného. Většinou jsem pro ně jen zajímavý cizinec s foťákem. Snažím se dávat si pozor, aby mě nechytili.

Je nějaké místo, kam by ses chtěl podívat?

Takových míst je hodně. Například pařížské katakomby, japonský ostrov Hašima, ale třeba i pyramidy v Egyptě. Věřím, že se tam brzy vypravím. Mám ale mnohem víc míst na listině „kam se podívat“. Ten seznam je každým dnem delší.

Foto: Darmon Richter – The Bohemian Blog

text: Katka Havlíková