Hildegarda Huxová se setkala se svým budoucím manželem v Bleicherode. Mladý lékař tam tehdy u svých rodičů trávil dovolenou. Zároveň se však poohlížel po ženě, která by se chopila práce hospodyně, a zároveň by vykonávala i práci sestry v jeho soukromé praxi. Místo toho si ale našel manželku. Psala se 30. léta 20. století a Hildegarda se vdala za Dr. Klause Krafta – majitele honosné vily s ordinací v německém lázeňském městě. Majitele domu, dnes známého také jako vila Dr. Anna L.

Když před pár lety obletěl internet článek o opuštěné vile kdesi v Německu, zdálo se to jako zázrak. Na první pohled nijak nápadná stavba v opečovávané zahradě v sobě údajně přes dvacet let skrývala nevídaný poklad – veškeré vybavení a osobní věci lékařovy rodiny. Nejúžasnější částí interiéru byla kompletně vybavená ordinace a laboratoř, kde své místo stále měly vyšetřovací křeslo, světlo, sterilizátor i skleněné dózy s řezy orgánů, poznamenanými různými urologickými onemocněními.

Kraťoučký článek, tisíckrát přejatý různými médii, přiřkl místu i zajímavý a tragický příběh. Lékař prý zemřel ještě mlád při autonehodě a paní, která se pro své stáří přestěhovala do domova důchodců, se dodnes chodí starat jen o zahradu. Aniž by tušila, že zatímco ona už do domu nevstoupí, jiní se probírají jejími fotografiemi, šatníkem i knihovnou.

Okamžitě se strhl boj, kdo z urbexerů vilu dokáže vypátrat, a kdo se do ní podívá dřív. Kdo nebyl uvnitř, jako kdyby nedělal urbex. Vile se začalo nevábně přezdívat „urbex děvka“.

„Knihy, fotografie, dopisy, přání k narozeninám a Vánocům, vše je vyházené na podlaze. Mezi osobními věcmi se válí oblečení z otevřené skříně. Na jakémkoliv jiném místě bych přemýšlela nad tím, proč má někdo z „návštěvníků“ potřebu takhle s cizími věcmi zacházet, nebo snad majitelé narychlo vilu opustili a tohle je výsledek hektického balení nejnutnějších věcí?“ popisuje stav uvnitř vily Bára – adminka Opuštěných míst – ve svém článku.

„Další pokoje jsou v podobném stavu jako ložnice. Je mi z toho smutno, tolik krásných věcí, z nichž má každá nějaký příběh, někomu patřila… Snažím se za sebou zanechat co nejméně stop. Přesto neodolám a v pracovně nakouknu do několika knih,“ popisuje dál. Jak je již z jejího vyprávění patrné, ne všichni se rozhodli jen fotit a nahlížet. Místo se stalo jedním z nejnavštěvovanějších opuštěných míst, což znamenalo i příchod vandalů či zlodějů. Vzácné originální obrazy na poslední fotografii od Andreho Miedemi v galerii výše byly odcizeny. Od roku 2011, kdy byl poprvé článek zveřejněn, zmizelo i několik vzácných knih, vázaných v kůži.

Dokonce i vybavení, které dodnes ve vile zůstalo, měsíc od měsíce mění své místo. V následující galerii je vidět, jak se například měnilo umístění (i kondice) vycpané lišky. To samé se pak týká například i skleněných krychlí s orgány, zvířecí mrtvolky z půdy, lahví s chemikáliemi atd.

Jaký je skutečný příběh vily, které se následně začalo přezdívat „Vila lékařky C“, „Hororová vila“, „Vila Kraus Kraft“ „Vila nacistického lékaře“…? V roce 1931 si Dr. Kraft přivedl Hildegardu, jakožto svou manželku, domů. V roce 1936 se jim údajně narodil syn, který se později též stal lékařem a měl praxi v Berlíně. Údajně měl manželský pár i dceru, která spáchala sebevraždu. Zda je to pravda, se dnes můžeme jen domnívat. V roce 1970 ukončil lékař svou praxi. Dále obýval obytnou část vily, ale svou ordinaci pronajal jiným lékařům. Mezi nimi byl pravděpodobně i urolog. To by vysvětlilo dózy s řezy orgánů.

V roce 1988 Dr. Kraft zemřel. Ne však při autonehodě, jak často v článcích tvrdí, ale na infarkt. I po jeho smrti ordinace fungovala a to minimálně do devadesátých let. Hildegarda, která i po svatbě užívala své dívčí příjemní, žila v domě minimálně do roku 2006. Byla milovnicí zahradničení, fotografování, hudby a malířského umění. Po domě byla rozmístěna velká spousta obrazů – často i vzácných. Ty všechny zmizely.

V roce 2006 se údajně kvůli nemoci přestěhovala do domova důchodců. Dál se ale prý starala o svou zahradu, kde obdělávala záhony květin a střihala keře. Zemřela pak v roce 2011. Od té doby je dům skutečně opuštěný. Proč si děti po rodičích vilu nepřevzaly, nebo si alespoň neodvezly vybavení, je záhadou.

Stavba je dnes ve velmi špatném stavu. Střechou zatéká a část horních pater mají ztrouchnivělou podlahu natolik, že se dá přecházet jen po nosných trámech. Často se návštěvníkovi zanoří noha několik centimetrů pod úroveň původní podlahy. Zadrží ji jen koberec či lino. Nejsmutnější však je, že i když se člověk snaží sebevíc, není kroku, kdy by nešlápl na nějaké dokumenty, stránky knih, fotografie, obrázky, kusy gramofonových desek, oblečení či roztrhané závěsy.

Poté, co v listopadu 2013 jistá webová stránka, poskytující lokace nejslavnějších opuštěných míst, zveřejnila i GPS této vily, její zkáza byla jen urychlena. Z vily, která ze začátku působila jako zázrak, se skutečně stalo místo hororové. Nic nezůstalo na svém místě. A ničení pravděpodobně stále není konec. Stav vily v současné chvíli lze vidět ve smutném videu od Urbex Praha níže.

Foto: Bára – Opuštěná místa; FFUrbex Fotografie; Andre Miedema; Next Urbex; Němá svědectví; Aphonopelma1313; Urbex8

text: Katka Havlíková