Jedním ze zlatých pravidel urbexu je neprozrazovat místo, kde fotka vznikla. Ano, mnoho průzkumníků mezi sebou lokace sdílí. Zároveň většina z nich veřejnosti tyto informace tají. Jak to tak ale bývá, nic není neprolomitelné tajemství. Žádná pevnost není nedobytná. Stačí trocha neopatrnosti v popisku či při zveřejňování obsahu snímku… průzkumník může i v dobré víře někomu neznámému poradit… ale stačí i trocha detektivní práce a místo je prozrazeno. Něco takového může znamenat nepředstavitelné následky!

V již zveřejněných článcích jsme se věnovali místům, která v loňském roce utrpěla rukou žhářů. Jen namátkou můžeme zmínit známý hotel Overlook, nebo vilu Amélie. Na našem fóru se dočtete o dalších místech, které poničili zloději či vandalové. V posledním našem zveřejněném článku jsme zase informovali o zrychlující se destrukci vily Dr Anna L.

Počátkem tohoto roku ukončila německá urbexová skupiná Rotten places po pěti letech kampaň Urbexers against Vandalism, v rámci které byly zveřejňovány snímky před a po. Snažila se upozornit na stav míst při objevení a při opakované návštěvě. Fotografie byly alarmující. Mnohdy stačil rozestup pouhého půl roku a místo se změnilo k nepoznání.

Podobnou činností se snaží na problém proslavení staveb upozornit stránka Urbex against Theft. Její administrátoři monitorují internet a aukční stránky, kde vyhledávají prodejní nabídky, v nichž jsou nabízeny ukradené předměty a kusy vybavení opuštěných prostor.

Ani u nás není problém narazit na inzeráty nabízející například staré tovární lampy (většinou v cenách 400-900 Kč), smaltované cedulky (mnohdy atakující hranici 5 000 Kč), nalezené dokumenty (za desítky až stovky korun), barometry, budíky i tovární hodiny (od stovek až do 3 000 Kč).

Pojďme si ale ukázat pár příkladů, o čem v tomto článku jde.

Chateau Lumiére je palác v západní Evropě, postavený počátkem dvacátého století v neobarokním stylu. Obývala ji rodina tabákového magnáta. Po jeho smrti ale pozůstalí vilu prodali a do jiných rukou následně přešla ještě mnohokrát. Od padesátých let je opuštěná. Šedesát let si budova nepatrně chátrala, aniž by se stala terčem jakéhokoliv vandala. Od roku 2011 se ale stále častěji stávala cílem fotografů. S počtem zveřejněných fotografií přibývaly i indicie, díky nimž šlo honosnou vilu nebo spíše palác lépe najít. A výsledek?

Příkladem, co dokáže s prostory proslavení, je i známá sovětská nemocnice v Bavorsku. O tomto komplexu, který poté, co přestal sloužit svému účelu, posloužil často i potřebám filmařů, jsme informovali v roce 2013. V té době už ale do něj více než rok mířily davy návštěvníků. Jak se to na nemocnici projevilo, posuďte sami.

Národní politické školské zařízení proslavily fotografie zhruba začátkem jara roku 2014. Spoustu lidí uhranuly naprosto neponičené prostory velkého sálu internátní školy, v níž za druhé světové války vychovávali budoucí špičku Třetí říše. Po konci války obrovská stavba dál sloužila vzdělávacím účelům a část prostor bylo následně přetvořeno na kanceláře. V novém tisíciletí byla pak stavba opuštěna.

Posledním příkladem je lázeňský hotel, otevřený ve dvacátých letech minulého století. Svého času nabízel k ubytování padesát pokojů. Návštěvníci v něm měli k dispozici sportovní i kulturní prostory, restauraci, bar a salónek. Interiér majitelé vybavili historickým nábytkem, který mnohdy působil až kýčovitě. Jistě ale měl historickou hodnotu. Fotky z tohoto místa se objevily též v minulém roce. Navštívit se nám ho podařilo v červnu. O dva měsíce později už byla část nábytku či vybavení rozkradena a mnohé bylo zničeno.

Je otázkou, zda rychle se měnícímu stavu nenapomáhá i činnost urbexerů. Je pravdou, že po zveřejnění fotek jsou místa ohrožena. Mnozí po nich začnou pátrat, mnozí v nich poznají stavbu ze sousedství. Zveřejňujeme totiž místa, která si mnohá desetiletí tiše chátrala, aniž by si jich kdokoliv všiml. My je ale fotkami ukazujeme tisícům lidí.

Urbex jako takový vznikl původně jako tajná činnost. Ve světě sociálních sítí a dostupnosti internetu všem se ale fotky snáze sdílí. I ten nejlepší úmysl pouze ukázat fotografie nebo poukázat na stav cenné stavby se může minout účinkem. Zvláště pak, pokud si autor fotografií dostatečně neuvědomí, co vše zveřejňuje. Často může průšvih způsobit ukázání stavby zvenčí, téměř doslovné přepsání názvu místa (hlavně u názvů výrobních podniků), zanechání loga továrny na fotografii, vyfocení dokumentů s adresou nebo jménem obyvatel či majitelů, nebo i fotografie s výhledem z okna.

Samotnou kapitolou je napsání přesného názvu, místa nebo dokonce přidání do mapové aplikace.

Chtě nechtě, jakmile autor fotografii na internetu zveřejní, svým způsobem je částečně zodpovědný za její následný stav. Je jednoduché říct, že by si měl fotografie nechat jen pro sebe. Ale urbex je částečně o exibicionismu. Každý se chce pochlubit svým objevem. Získat trochu toho uznání za kvalitní snímek, zdařilou úpravu, nebo jen netradiční výlet. Stojí však za zamyšlení množství stránek s touto tématikou. Každý má ale právo si stránku založit, proto je tento problém zjevně neřešitelný. Jedním nepsaným pravidlem urbexu je i úcta a respekt k místům. Všichni, kdo se mu věnují, by na to měli brát zřetel a s fotografiemi i lokacemi zacházet opatrně.

Na závěr však máme případ, kam až vedení stránek může dojít: V květnu 2004 skončily stránky Underground Ozarks in Missoury průzkumníka White Rabbita a Abandoned Space Mika Dijitala poté, co informace sdílené na jejich internetových stránkách byly zneužity k páchání trestné činnosti. V dubnu téhož roku ukončila svou činnost i populární Urban Exploration Alberta poté, co místa zveřejněná na této stránce byla zničena.

Foto: Katka920; Urbex against Theft; Diyphotography; Urbexground; Keith Thorne; Němá svedectví – urbex; Klaus Greipel; Salz Säure; Adam X

text: Katka Havlíková