Na počátku všeho byla lačnost po dobývání území a potřeba levné, nenáročné a přitom loajální vojenské síly. Krátce poté, co se v roce 1921 stal generálním tajemníkem ÚV KSSS, začal Joseph Stalin údajně uvažovat o možnosti stvoření bytosti, která by byla ztělesněním síly a nenáročnosti. O bytosti, která by bezmyšlenkovitě plnila zadané úkoly, aniž by si kladla jakékoliv nároky a přitom nepotřebovala zdravotní ani jinou péči. Uvažoval o „superválečníkovi“.

Psal se rok 1910 a na světovém kongresu zoologů v rakouském Grazu vystoupil ruský vědec Ilya Ivanovich Ivanov, aby představil projekt na vytvoření hybrida, který by byl napůl člověkem a napůl opicí. Tehdy čtyřicetiletý doktor veterinární medicíny měl v té době za sebou už bohaté zkušenosti s inseminací různých zvířat, převážně koní a dobytka. Také se mu mimořádně dařilo v křížení domácích zvířat s jejich divokými protějšky. Byl mimochodem prvním vědcem, kterému se podařilo úspěšně zkřížit zebru s koněm przewalského. Jeho dalším cílem byl humanoid s genetickou výbavou člověka i primáta.

V roce 1924 získal od francouzského Pasteurova institutu v Pařiží povolení, aby svůj experiment provedl na jejich stanici pro výzkum primátů v regionu Kindia tehdejší Francouzské Guinei, kam odjel se svým synem, coby asistentem. O rok později na svůj výzkum získal od Akademie věd deset tisíc amerických dolarů.

Pro své experimenty nepoužil ‚bělošské‘ sperma. Stejně jako Darwin, i on věřil, že obyvatelé Afriky jsou mnohem více příbuzní s opicemi, než lidé bílí. V tehdejší době přitom nebylo výjimkou, že vědci používali pro své pokusy i vlastní genetický materiál. Ivanova údajně děsila představa, že při použití vlastního spermatu by mohl stvořit něco, co by bylo jeho potomkem. K inseminaci tří samic šimpanze tedy použil materiál od anonymních dobrovolníků. Všechny tři pokusy ale skončily nezdarem. Rozhodl se tedy proces otočit, tedy šimpanzím spermatem oplodnit africké ženy v tamních nemocnicích, a to bez jejich vědomí a souhlasu. Pro svůj plán však nenašel podporu a tak se vrátil domů do Sovětského svazu.

V roce 1926 byl úkolem vytvořit napůl člověka a napůl opici pověřen samotným Stalinem. Ten mu prý sdělil: „Chci nového neporazitelného člověka. Takového, který by necítil bolest, byl odolný a lhostejný ke kvalitě potravy, co by dostával.“ S úkolem od samotného diktátora a závratnými dvěma sty tisíci dolary na výzkum Ivanov odešel do výzkumného opičího institutu v abcházském Suchumi.

V jednom z největších a nejvýznamnějších světových zoologických institutů, který se stal vzorem i několika evropských a amerických výzkumných center, svůj experiment opakoval. Bez úspěchu. V roce 1929 chtěl tedy opět využít umělé oplodnění žen. Z Afriky nechal převézt tři dospělé orangutany a ke svému pokusu našel i dobrovolnici, zanesenou v záznamech pouze jako „žena G“. Transport do opičího střediska ale přežil jen jediný, pojmenovaný Tarzan. I ten ale záhy pošel. Než stihlo dorazit dalších pět dojednaných primátů, změnily se politické priority i mínění.

Ilya Ivanov, vedoucí vysoce ztrátového a neúspěšného projektu, byl obviněn ze sabotáže a maření kolektivizace vesnic. V roce 1930 byl odsouzen k odchodu do exilu, kde o dva roky později zemřel ve věku dvaašedesáti let na mrtvici.

Primatologický institut přežil a jeho zaměstnanci se vrátili k legálním projektům, mezi které patřilo zejména vyvíjení vakcín proti virovým, infekčním a nádorovým onemocněním. Svého času zde probíhaly experimenty sovětského vesmírného programu. Cílem bylo zjistit, zda by mohli opice létat do vesmíru. Už nikdy se zde ale neexperimentovalo s křížením lidské a opičí DNA. V letech 1992 a 1993, během gruzínsko-abcházského konfliktu, byl ústav téměř zlikvidován. Velké ztráty utrpěl nejen areál laboratoří a klinik, ale téměř vyhubena byla i opičí populace zde, částečně volně žijící. Z několika tisíc jedinců různých druhů válku přežilo jen něco málo přes dvě stě primátů. Zahynuli při střelbě, při bombardování, hladem nebo umrzli během zimy. Pracoviště přežilo jenom díky humanitární pomoci z Německa. V současné době zde probíhá výzkum léčby stařecké okulární degenerace (degenerace žluté skvrny oka – slepota), ale velká část budov je po válce opuštěna.

Řada experimentů a studií na primátech vedla k vítězství nad některými vážnými lidskými nemocemi – v roce 1977 zde byl z toho důvodu odhalen památník – v té době jediný památník opicím na světě.

foto: DiverZant

text: Katka Havlíková