O přesném roce založení Jánských Koupelí se dnes můžeme jen dohadovat. Historické zdroje uvádějí hned několik dat, kdy údajně Koupele jak je známe dnes, vznikly. Pravdou je, že lidem v okolí byly na minerály bohaté prameny na Vítkovsku známé již od pradávna. První písemný záznam o vynikajícím vodním prameni je z roku 1640.

Zásadní byla léta 1805 – 1812, kdy se datuje založení obce Bad Johannisbrunn a kdy hrabě Jan z Tenczina koupil původně Melčské panství. Hrabě dal vyčistit a vyhloubit pramen a pojmenoval jej po sobě „Janův pramen“, stejně jako dal jméno nově vzniklé osadě prvních lázeňských budov, které dal postavit. Pojetí života na začátku 19. století velmi přálo lázeňství a proto se i Jánské Koupele nadále rozrůstaly. Již v roce 1814 koupil panství i s pramenem Jan hrabě Arz z Vassegu, který nadále pracoval na jeho rozvoji. Přesto lázně v rukou jeho dědiců upadaly a to se nezměnilo až do roku 1859, kdy nechal další z rodu Arzů vyhloubit nový a na oxid uhličitý velmi bohatý pramen. Pramen získal jméno po jeho dceři Pavlíně. V této době získaly lázně opět na věhlase, byl proveden podrobný rozbor zdejších minerálních vod s výsledkem osmnácti druhů příměsí minerálů a rovnocenným obsahem látek jako pramen z Karlovy studánky.

V roce 1895 koupil lázně hrabě Razumovský se svou manželkou Marií. Díky nim lázeňský komplex dosáhl v historii svého maximálního rozkvětu. Celý areál prošel rozsáhlou rekonstrukcí, investice byly obrovské a díky tomu se staly lázně velmi moderními a oblíbenými. Majitelé dali vyčistit všechny lázeňské prameny. Pramen Pavlína nechali vyhloubit do 30 metrů a poté po 8 metrů zasypat kusovým železem. Tím dosáhli obrovského zvýšení obsahu iontů železa v kyselce. Tato voda se pak využívala nejen k léčbě a pití na místě, ale vyvážela se i k exportu. Bylo to až 50 000 lahví ročně. V areálu byla vyhloubena studna dalšího – třetího pramene, pojmenovaného Marie. Kolem studny pramene byl krásný altán s bohatě zdobenými vitrážovými okny, která se ale do dnešní doby nedochovala. Nedaleko se nacházel ještě Lesní pramen, byl však mnohem slabší. V této době byla postavena nová lázeňská budova nejblíže u řeky Moravice a několik lázeňských vil – Eliška, Růžena, Marie, Šupina, Silesia a Lékařská. V areálu byla i krytá kolonáda, která dnes neexistuje. Během léčebných procedur se užívala ke koupelím voda z Janova pramene a k pití voda z pramene Marie
a Pavlína. V areálu byla též kaple, plnírna lahví, lázeňská prodejna, hudební altán, restaurace, garáže, správní budova, venkovní a krytý bazén. Okolí lázní bylo protkáno hustou sítí chodníčků a pěšinek doplněné o množství laviček k odpočinku. Pořádaly se zde koncerty, divadelní představení, výlety do okolí, v areálu hrála lázeňská kapela, byla tam hřiště i tenisové kurty a v řece Moravici mohli hosté rybařit. V hlavní budově byla čítárna a kulečník. V Jánských Koupelích se léčily choroby srdce
a oběhového ústrojí, rachitida, chronická onemocnění kůže, dna, otylost, revmatismus, nikotinismus, alkoholismus, střídavá zimnice, nervová onemocnění, nemoci míchy, dýchacího ústrojí, zažívacího traktu, ženské nemoci, sexuální poruchy, ledvinové a močové choroby, hemoroidy. Neléčily se tu infekční choroby, pokročilá tuberkulosa ani duševní nemoci.

Bolestné období pro toto úžasné místo přišlo v období první světové války. Po ní se však provoz podařilo opět dostat téměř až na hodnoty předválečného období. Naprostý konec lázní jako takových však přišel s druhou světovou válkou. Sezona v roce 1940 byla poslední lázeňskou sezonou. Poté byly objekty využity jako výcvikové středisko pro Hitlerjugend a jako tábor pro zajaté spojenecké důstojníky. Po konci války byly lázně, na základě Benešových dekretů, jako německý majetek znárodněny a rodině Razumovských se již nikdy nevrátily. V Jánských Koupelích vznikla po válce dětská ozdravovna a později byly přeměněny v jedno z největších rekreačních středisek ROH Mír v Československu. Od roku 1989 vlastnila lázně společnost Orea. V následujících letech zanikly bahnem zanesené prameny Janův a Lesní, jejichž altány byly strženy. V dnešní době je občas místními využíván jen Pavlínin pramen, Mariin bez užitku odtéká do řeky. Oba jsou ale silně zanesené bahnem a lze předpokládat, že v následujících letech přestanou téct úplně.

Od roku 1994 je však celý areál bez zájmu a chátrá. V témže roce sice byly provedeny vrty asi do hloubky 150 m v okolí Koupelí a odhalily cenné zdroje podzemní minerální vody, přes to všechno je však areál opuštěný. V roce 2005 získal areál památkovou ochranu, která se ale nevztahuje na všechny budovy. Patří do seznamu nejohroženějších českých památek. Od roku 2003 patřil areál firmě Baneba, v roce 2016 firmu za poloviční cenu koupil tenista Tomáš Berdych a podnikatel Petr Lex. Ti nyní žádají stát, aby zrušil památkovou ochranu budov, přejí si je zbourat a na jejich místě postavit nový hotel a tenisový areál. Dá se očekávat, že po březnových jednáních (2017) památkáři nařídí majitelům nutné záchovné práce na budovách a budou tolerantní při rekonstrukci areálu. Se sejmutím dosavadní památkové ochrany ale nesouhlasí. Na internetu vznikla i petice proti bourání budov. Sami majitelé se však stále odmítají vyjádřit a čekají na další vývoj událostí. Jde jim zřejmě
o to, aby postupující zchátralost staveb byla důvodem pro jejich stržení a realizaci jejich stavebního záměru. Nejnovější informace k lokalitě pocházejí z letošního března. Jánské Koupele jsou stále kulturní památkou a podle ústavu jsou opravitelné. To, že se majitel o budovy nestará, není důvodem k vyjmutí z památkové ochrany. Obec Staré Těchanovice se však postavila za majitele, a tedy likvidaci areálu a výstavbu nového.

Při mé návštěvě Jánských Koupelí byly budovy v zoufalém stavu. Památkáři sice slibují majitelům shovívavost při rekonstrukci areálu, suma na záchranu by ale musela být skutečně astronomická. Nicméně na průzkum tohoto místa jsem se velmi těšila, protože se nedostanu denně na takto rozsáhlou lokalitu. Byla jsem tam brzy na jaře, kdy byl areál dobře viditelný. V budovách jak už tomu v naší zemi bývá, není téměř nic. Maximálně tak nepořádek a grafity. Stropy jsou zřícené, okna vybitá, dveře rozbité, sem tam kus nábytku, lustr či štuková výzdoba na zdi a zázrakem neporušený kazetový strop v taneční místnosti, který jako by se vysmíval času a nepatřil sem. V jedné z budov jsem našla na zdi kalendář z roku 2006. Kouzelné prostory pro fotografování prachem zaneseného piana se zvadlou růží a v pozadí vlajících záclon zde ale nenajdete. I tak má místo úžasnou atmosféru a několik hodin jsem se nenudila. Za sebe přeji Jánským Koupelím lepší budoucnost a uvědomělé majitele.

text: Allpa

foto: DiverZant

Děkujeme za sbírku dobových pohlednich panu Bahenskému.