EN Version

„Nejsem nikdo, jen průzkumnice opuštěných míst,“ udává o sobě na úvod slečna z Japonska, věnující se urban exploration od roku 2006. Známá je pod přezdívkou TomBoy a kromě skvělých fotografií z úchvatných míst po celém světě je známá i malými kartičkami s obrázkem dívčí postavy v plynové masce, které zanechává na místech, která ji nejvíce nadchnou, jako kousky sebe samotné.

Jejím prvním průzkumem byla návštěva opuštěné nemocnice uzavřené poté, co její vedení zpronevěřilo veřejné peníze na provoz. Dodnes má onu návštěvu v živé paměti a místo popisuje jednoduše jako „strašidelné.“

Touha po objevování opuštěného, kde vládne ticho a samota, ji přivedla na taková místa jako „Klinika H“ v Japonsku, opuštěné nádraží „Buffalo Central Terminal“ v New Yorku, postavený v art deco stylu, „Kostel svatá Agnes“ ve Spojených státech, Velký mlýn ve Francii či španělské „Sabinosovo sanatorium“, v němž za Frankova režimu bylo vězněno a týráno mnoho osiřelých dětí.

A právě nemocnice a industriální stavby má nejraději. Ráda prochází obrovské tovární haly a nalézá v nich rzí prolezlé stroje i zbytky jiného vybavení. A pro vstup dovnitř neváhá podstoupit i velká rizika.

„Jednou jsem prozkoumávala opuštěnou loděnici. Chtěla jsem do druhého patra, a tak jsem začala šplhat po větvích přichycených ke zdi. Jenže jedna z větví byla nalomená a já se zřítila dolů.“ Tehdy si vážně zranila nohu a ztratila hodně krve. Ale ani ošklivé poranění, které mohlo znamenat trvalé následky, ji nepřipravilo o chuť objevovat dál.

Přestože jejím nejoblíbenějšími místy jsou opuštěný ostrov Gunkanjima, který navštěvuje téměř každý rok, a opuštěný hotel „Hachio Oriental Resort“, kde se dnes snoubí příroda s vybavením interiérů, připouští, že v mnohém je na opuštěná místa nejlepší Evropa. „Ve Spojených státech si musíme dávat větší pozor na to, koho potkáme. Spousta lidí a často zlých lidí má zbraň. Je mnohem snazší prozkoumávat lokace v Asii a Evropě, kde právo nevystupuje tak striktně vůči urban exploraci. V Evropě je mnoho rozličných architektonických stylů. Ze staveb sálá historie.“

I Japonsko, ač si to možná málokdo dokáže představit, je plné unikátních zapomenutých míst. Většinou není těžké do nich vstoupit, i přesto ale urbex není v Japonsku a zbytku Asie obecně tak rozšířen, jako v Evropě. „Lidé kolem mě říkají: ‚Je to nebezpečné! Je to divný koníček!‘“ Její přátelé ale uznávají, že je to zajímavá a inspirativní činnost.

„Někdy chodím na průzkumy sama, někdy se svými kamarády průzkumníky. Během svých cest po celém světě jsem poznala mnoho lidí a někteří z nich se stali mými dobrými přáteli,“ říká a dodává, že díky tomu jsou všechny výpravy za opuštěnými stavbami skvělé.

A stále je co objevovat. Za sebou má návštěvu nespočet skvělých míst, z nich zveřejňuje fotky na svých stránkách. Před sebou má ale pořád, obrazně řečeno, hodně práce. V současnosti ji nejvíce láká nějaká dosud neprobádaná oblast. „Opravdu bych chtěla zkusit něco, na co je potřeba odvaha. Například prozkoumat opuštěné stavby na Sibiři. Ta touha a dobrodružství je to, co mě pořád pohání v tom, co dělám.“

Pomýšlí i na Českou republiku. „Láká mě ‚Kostel duchů‘. Vypadá opravdu dobře,“ dodává nakonec. A přesto, že Milovice, které chtěla také navštívit, už nestojí, je zde mnoho míst, která možná jednou uvidíme v její galerii.

Foto: Tomboy

text: Katka Havlíková