Skinny je mladý český student který studuje ve Skotském Edinburgu, ochotně se mnou napsal tento rozhovor.

Co tě vůbec přivedlo k urbexu a jaký byl tvůj první průzkum?

Tuším, že u mě je motivem v dětství dostatečně neuspokojená potřeba objevování. Primární motivací pro mne není historie nebo adrenalin, spíš jen obecné nutkáni vidět víc, než jen to, co je na první pohled patrné.  Na první průzkum si fakt nevzpominám – dalo by se začít u dětských dobrodružství  na přelomu 80. a 90. let, kdy tomu ovzduší přálo a všechno bylo prakticky dostupný.

Proč tě to vlastně baví a proč to děláš?

Mimo to, co jsem napsal v první odpovědi, mne nejvíc uchvacuje dost podobná atmosféra podobných míst, jejich opuštěnost, rozklad a melancholie. Současně kontrast mezi účelem, pro který byla taková
místa vybudována, jejich někdejším leskem a soudobou bezútěšností, dává takovým místům pro mne velmi lákavou estetiku, maximálně stimulující fantazii. Je fakt, že estetika podobných míst mající v
Čechách navíc specifickou komunistickou formu je asi jedním z velkých lákadel. Podobně ovšem působí i starší, například církevní stavby, takže to, alespoň v mém případě, neplatí absolutně.

Jaké máš vybavení (ochranné pomůcky, svítilnu, fotografické vybavení, atd.)?

Nejsem v tomhle směru nijak profesionální, takže nemám nic speciálního na sebe a foťák mám taky jenom jeden. Je fakt, že když je to někde v podzemí, vezmu si baterku… ale plánuju se v tomhle směru zdokonalit a pořídit si holinky 🙂

Jaký byl tvůj nejnapínavější (nejnebezpečnější) urbex?

To je asi hrozně těžké říct. Z podstaty je to riskantní hoby a každý vnímá nebezpečí jinak intenzivně a jeho zdroj jinde. Často je nebezpečný místo samotný, jindy je to zase hlídač u brány a nejčastěji člověk sám, když si nedá dostatečně pozor. Pamatuju si takhle na slézání zvonice v opuštěným klášteře, když se mi roztavil jedinej zapalovač – docela dlouho padal a odrážel se od dřevěné konstrukce trámoví než zhasnul – a já musel přes trámy a žebříky lézt dolů po paměti.

Kam se chystáš příště?

Protože jsem momentálně ve Skotsku, mám v plánu (nejen díky tipům pana administrátora:) navštívit místní perly jako St. Peters Seminary v Cardrossu u Glasgow. CCTV tu ale značně komplikuje situaci.

Jaký typ průzkumu tě nejvíc baví? Na akce chodíš sám nebo máš někoho s sebou. Je lepší více lidí?

Častěji asi sám, nijak zvlášť se ale dalším lidem nebráním. Asi záleží na situaci a místě, protože občas se člověk rád někde zasekne na delší chvíli (zvlášť při focení) a je lepši nebýt pod tlakem ostatních.

Jak daleko bys byl schopen zajít pro pořádnou zkušenost (přelézt plot, vloupat se oknem nebo jen legální průnik?) Co je tvá hranice a proč?

To je docela těžké říct. Je fakt, že na většině míst, kam jsem se podíval, byl nějakým způsobem vstup zakázán. Zároveň pro mě skutečnost překračování pravidel (porušování zákona) žádný zvláštní stimul nepředstavuje… takže se to pravděpodobně bude odvíjet od konkrétního poměru nebezpečí a atraktivnosti místa. A samozřejmě jsem proti jakémukoli rozbíjení a demolování – rozbít zámek je menší adrenalin, než najit jinou cestu.

Jaký je tvůj nejoblíbenější urbex web?

Samozřejmě urbex.cz 🙂 Ale jinak nemám v tomhle smyslu žádný preference – popravdě jsem na podobně tematicky zaměřený weby narazil většinou jen skrze zajimavý fotky.

Myslíš, že by se měl městský průzkum více zpopularizovat, nebo je lepší zůstat v „undergroundu“? Měly by se na webu publikovat zajímavé lokace, nebo je radši nechat v tajnosti chráněné proti vandalům? Nebo proti případnému zamezení v jejich přístupu?

Řekl bych, že by se v tomhle smyslu neměla podnikat žádná velká osvěta. Více lidí znamená větší a rychlejší zkázu. Není asi potřeba (a ani nejde) držet něco v tajnosti, ale přirozeným způsobem se to ke každému hledajícímu nakonec dostane.

Více Skinnyho fotografií na FCBK.