Prokopka – továrna na perfektní urbex. Pokud jste se chtěli vydat na perfektní urbex trip, byla právě tahle továrna tou pravou. Místo se specifickou atmosférou, kam jsem se rád vracel, a kterému ani desítky všudypřítomných toxíků a bezdomovců neubraly na kráse.

Prostřednictvím Urbex.cz nebízíme pohled na poslední dny kdysi slavné továrny včetně exkluzivního časosběrného videa Jiřího Provazníka o tom, kterak Prokopka své slávy došla.

V roce 1870 založil pan Josef Prokop v Pardubicích malou strojírnu a slévárnu, ve které se postupem času začaly vyrábět zemědělské stroje jako žentoury, mlátičky, pluhy nebo secí stroje. V roce 1883 začal Josef Prokop vyrábět jednoduché mlýnské stroje a vodní mlýnská kola, později i vodní turbíny a hydraulické regulátory turbín. Na přelomu století pan Prokop zemřel a závod převzala jeho manželka, která si skvěle poradila se všemi obchodními i technickými problémy a dokázala vyřešit i rozpory se svými tehdejšími společníky. Jejich konkurenční závod Hűbner & Opitz v témže městě, který založili brzy zanikl avšak jméno a značka PROKOP se pomalu stávaly známým pojmem v mlynářském světě.

Už před první světovou válkou vyvážela firma pod názvem „Josefa Prokopa synové“ s nemalým úspěchem své výrobky do cizích zemí, hlavně do Polska, Ruska, Rumunska a Rakouska. První světová válka přerušila úspěšný rozvoj podniku.

Po okupaci českých zemí fašistickým Německem nastal v tuzemsku i v zahraničí velký pokles poptávky po mlýnském zařízení. Až do konce 2. světové války byly ve firmě vyráběny dělové granáty a další zařízení pro německou armádu.

.

Po skončení války se objevila celá řada nových výrobců mlýnských strojů dokonce i v zemích, kde se toto zařízení nikdy nevyrábělo. Tyto firmy z Itálie, Polska, Maďarska, Rumunska a z tehdejšího Sovětského svazu silně konkurovaly tradičním výrobcům. Také změna politické a hospodářské situace v zemi ovlivnila další vývoj. K 1. 6. 1946 byl závod znárodněn, přijal nový název Továrny mlýnských strojů (TMS) a pod státní zprávou zůstal až do roku 1989.

.

Přes všechny nepříznivé okolnosti po druhé světové válce podnik Továrny mlýnských strojů i nadále svou produkci vyvážel do mnoha zemí. Nebylo to však pod svým jménem, ale prostřednictvím vývozních společností Strojexport Praha, Technoexport Praha a nakonec Technopol Bratislava. V této době byla dodána a smontována řada mlýnů v Jižní Americe, Jižní Asii, na Středním východě nebo ve východní Africe. Jeden menší mlýn, pravděpodobně nejvýše položený mlýn na světě, byl dokonce postaven pod Mount Everestem v Nepálu.

.

V roce 1989 se národní podnik Továrny mlýnských strojů rozdělil na Továrny mlýnských strojů a.s. v Černé za Bory a PROKOP-MLÝNSKÉ STROJE spol. s r. o. v Palackého ulici. Obě společnosti začaly vystupovat jako zcela samostatné subjekty se všemi náležitostmi a veškerý vývoj, konstrukci, projekci, vlastní výrobu i odbyt si začaly zajišťovat samostatně. Zatímco první část se roku 1999 změnila v akciovou společnost PROKOP (od roku Prokop Invest a.s.) a ve výrobě stále pokračuje, původní tovární areál na Palackého třídě byl dlouhá léta opuštěný a v roce 2010 prošel demolicí.

.

.

Úryvek z textu Historie – Více než 140 let mlynářské tradice [online]. Prokop, [cit. 2014-01-12]. Dostupné online.

.

.

A jak se taková továrna bourá, můžete viděta na časosběrném videu Jiřího Provazníka.

.

.

.