OP Prostějov

Prostějov – město módy. Přesně takto jsem odpověděla známému na dotaz, čím je známé moje město. Automatická odpověď každého prostějovana, i když..

Něco z historie

Již v roce 1491 byl v Prostějově založen krejčovský cech. V 19. století vznikla řada podniků, které vyráběly konfekci a vyvážely ji do celé Evropy, do zemí Blízkého východu i do Jižní Ameriky. První továrna na konfekční oděvy patřila Maieru Mandlovi a toho následovali po roce 1858 další a z Prostějova se tak stalo největší centrum výroby konfekce v Rakousku-Uhersku. Prostějovu dominovaly provozy Františka Rolného, jehož firma vznikla roku 1862, a Jana Nehery. Oba podniky pak určovaly směr vývoje oděvního průmyslu v Československu mezi světovými válkami a na jejich základech později vyrostl i podnik OP Prostějov.

Po konci druhé světové války byly prostějovské oděvní firmy postupně znárodněny. V roce 1965 byl otevřen nový závod, do něhož byla soustředěna veškerá prostějovská oděvní výroba a který zaměstnával přes deset tisíc pracovníků. Výstavba výrobního komplexu OP Prostějov dala vzniknout jedné z největších společností pohybujících se v oděvním průmyslu na českém trhu, ale také jednomu z nejvýznamnějších producentů konfekce v socialistickém bloku. V roce 1992 byla firma privatizována tehdejším managementem a usilovala o konkurenceschopnost na světových trzích. Rozšířila marketingové aktivity a zavedla nové ochranné známky, např. Profashion a William&Delvin.

Temná mračna nad OP

Po roce 2005 začal věhlasnou firmu sužovat postupný pokles tržeb. Snížil se objem výroby a firma propustila část zaměstnanců. Náklady na výrobu se dál zvyšovaly kvůli růstu cen energií a výši minimálních mezd zaměstnanců a s tím spojených odvodů. V roce 2008 prostějovský oděvní podnik ukončil výrobu v závodech v Olomouci, Uherském Hradišti, Ostravě a Lošticích. Zůstal jen hlavní závod v Prostějově, kde pracovaly necelé tři tisíce zaměstnanců. Špatnému stavu firmy nepřispěla ani hospodářská krize a dovoz levných oděvů z Asie, dále posilování koruny vůči dolaru a ostatním světovým měnám, což negativně ovlivnilo export. Tržby meziročně klesaly o stamiliony. Ztráta podniku v roce 2010 činila již 234 milionu korun. Podnik se snažil vyhnout konkurzu, sjednocoval výrobu, propouštěl zaměstnance, plánoval reorganizaci a soustředil se především na prodej šití obleků na míru (měřenek). Přesto všechno se podnik v témže roce do konkurzu dostal. Podle informací z insolvenčního rejstříku pohledávky vůči OP požadovalo 555 věřitelů s nárokem 2,15 miliardy korun. Společnost prodala vše, včetně ochranných známek Profashion a William&Delvin (za 1,14 milionu korun).

Hlavní areál koupila v roce 2014 firma Astria Group a.s., za 58 milionů korun (přitom cena komplexu s pozemky dosahovala hodnoty 180 milionů korun). Na části pozemků (celkem 18 hektarů) společnost slibovala postavit velkou výstavní halu.

Jak to ale bylo?

Nelze nezmínit, že samotné insolvenční řízení a konkurz probíhaly komplikovaně, opakovaně, s odvoláváním lidí. Spory o průběh konkurzu vyvrcholily nejen zrušením a poté opětovně prohlášením konkurzu na firmu, ale také odvoláním původního insolvenčního správce Jaroslava Svobody i soudce Jana Kozáka, který insolvenční řízení původně zahájil. Tato nejistota odradila banky ohledně úvěrů pro záchranu podniku a stejně tak majitele jiných oděvních značek před koupí podniku (Pietro Filipi, Scabal, Ozeta Neo). Soudce Jan Kozák Spořitelnu do předběžného věřitelského výboru nevybral s tím, že soud musí dbát, aby dominantní věřitel neovládal celý proces. Byla to právě ČS, která měla zájem o financování a reorganizaci OP. Poté, co nebyla soudcem zvolena, ztratila vliv v dalším dění a zájem. Do výboru se z trojlístku věřitelských bank dostala Raiffeisenbank. Ta ale o zachraňování podniku nestála. Jako jediná z více než třiceti věřitelů hlasovala proti plánované reorganizaci. O nestandardní řízení konkurzu se začal zajímat i stát. Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová si vyžádala zpracování analýzy, aby zjistila případné nepravosti. Toto všechno doprovázelo i nejméně 40 žalob podaných kvůli tunelování podniku, kvůli údajně nevýhodným službám, prodejům obleků a neoprávněnému vyplácení odměn.

Osobně od bývalé zaměstnankyně vím, že se OP potýkalo s velkou korupcí. Ještě před zahájením insolventího řízení se bývalé vedení dohodlo, že musí před zabavením majetku tajně odvézt nejdražší výrobní stroje. Toto probíhalo tajně v noci, za použití kamionů s logy jiných firem a vrátní, kteří měli v této době noční směny, dostali přísný zákaz tyto kamiony stavět a kontrolovat. Tato zařízení byla odvezena do budov výrobního družstva Cíl Prostějov, kde měli pronajaté velké prostory. Dnes však ani tato firma neexistuje.

Nejrozsáhlejší průmyslový komplex ve městě se šesti výrobními halami byl zlikvidován v červnu v roce 2014 s pomocí tuny semtexu. Tomu přihlíželo mnoho prostějovanů. Další dva roky se nad sutí v areálu ještě smutně tyčil 110 m vysoký komín s logem OP, ten byl odstřelen v roce 2016. Dnes je areál prázdný a Prostějov s hořkostí zapomíná na to, že přišel o svou slávu. Kdekoho napadne, že to celé s OP nebyla úplně čistá hra a konci se dalo zabránit, někdo si to ale nepřál.

Pocházím z Prostějova, města, které bývalo městem módy.

text: Allpa

zdroj: parlamentnilisty.cz, olomouc.idnes.cz, ekonomika.idnes.cz

 


foto: Allpa, Jitka.F, mapy.cz

 

Napsat komentář

Design Downloaded from Free Wordpress Templates | Free HD Wallpapers | Free CSS Website Templates Download